váha 250-600 kg, délka 2,2-2,3 m, výška 1,5-2,2 m

v kohoutku 150-200cm
délka těla 240-280cm
samice o čtvrtinu menší než samec

váha 270-500kg

Náš největší savec. V dospělosti dosahuje až velikosti normálního koně a jeho postava se vyznačuje poměrně krátkým tělem na vysokých nohách a protáhlou, na konci uťatou hlavou s přečnívajícím horním pyskem, širokými nozdrami a zvláštním hrbolem na čenichu. Na spodní straně krku vyrůstá kožovitý lalok, pokrytý dlouhou srstí. Široká a roztažitelná kopyta umožňují pohyb v bažinatém terénu. Zbarvení je většinou jednobarevně tmavohnědé, šedé až černé se světlou lysinou na hlavě a s bělošedými končetinami. Kolem krátkého ocasu a řitního otvoru není žádné světlé „zrcadlo“, mláďata nejsou skvrnitá. Paroží bývá mohutné, často lopatovité, s hmotností až 20 kg. U nás žijící losi mívají zpravidla jednoduché parohy bidlovitého typu.

Žije hlavně v lesnatých oblastech, kde vyhledává vlhké a bažinaté biotopy. Živí se trávou a různými bylinami, větvemi a listy stromů a keřů. V zimě požírají i kůru a jehličnany. Spotřebují velké množství potravy a zejména na mladých porostech mohou napáchat velké škody. Lesníci je proto nemají rádi. Žijí samotářsky, jen samice s mláďaty se někdy sdružují do malých skupinek. Říje probíhá v září a v říjnu. Samice si však sama vybírá samce. Pár se jen několik dnů toulá spolu. Samice je březí 8 měsíců. Rodí jedno až dvě, vyjímečně tři mláďata. Mládě má po porodu hmotnost okolo 14 kilogramů. Matka je kojí do půl roku. Po jednom roce je matka opouští a mládě žije samostatně. Samice dospívají ve dvou, samci ve třech letech.

potrava- rostliny vodní, traviny, dřeviny- kůra, listy, pupeny, jehličí

Samotářský tvor s nejvyšší aktivitou při usvitu a soumraku.
Jinak je aktivní po celý den i noc.

U nás žije malá populace cca. okolo 50 jedinců v jižních Čechách (Třeboňsko).

Vyskytuje se v lesních pásmech Eurasie a Severní Ameriky, avšak v západní a z velké části i střední Evropě byl dávno vyhuben. V současnosti je velmi rozšířen v celé Skandinávii (poměrně hojný), zasahuje přes Finsko a Pobaltí až do Polska, izolovaná populace existuje v jižních Čechách. Migrující jedinci se pravidelně objevují po celém území ČR, častěji např. na Českomoravské vrchovině.

Na území ČR pravděpodobně nebyl nikdy příliš hojný a k jeho vymizení došlo mezi 12.-15. stoletím (poslední nálezy ze slovanských sídlišť pocházejí ze 14. století). Teprve od roku 1957 se začal objevovat znovu – šlo o migrující zvířata z rezervací v severním a středním Polsku, kde byl vysazen a dobře se přizpůsobil. Během následujících čtyř desetiletí proběhly u nás tři zřetelné imigrační fáze. Zpočátku (zhruba 1957-1966) sporadicky přicházeli převážně mladí, potulující se samci a zdržovali se u nás jen krátce. Druhá imigrační fáze (na přelomu 60.-70. let) se vyznačovala nárůstem počtu migrujících jedinců, prodlužováním délky jejich pobytu a vyrovnanějším poměrem pohlaví. Od roku 1974, kdy bylo na Jindřichohradecku zjištěno narození prvního mláděte, lze považovat výskyt losa na našem území za stálý (třetí fáze). V současnosti se jeho výskyt soustřeďuje do 2-3 hlavních oblastí (Jindřichohradecko a okolí Lipna, případně Nymbursko), migrující zvířata však mohou být zastižena prakticky kdekoliv, kde je trochu více lesů. Stávající početnost populace se odhaduje na několik desítek jedinců, ale přesnější údaje chybějí.

Na Biolibu probíhá mapování tohoto druhu v České republice a pokud jste se s ním v přírodě setkali, rádi zaznamenáme Vaše hlášení do centrální faunistické databáze savců ČR.

vlhé bažinaté lesy (Rusko- Skandinávie- Polsko- ČR)aj.