váha 18-45 g, délka 90-123 mm

Rozlišení zbývajících tří druhů našich myšic (podrodu Sylvaemus) někdy činí problémy i zkušeným zoologům. Jejich tělesné rozměry se totiž vzájemně překrývají (v závislosti na stáří, pohlaví i obývaném stanovišti), a rovněž zbarvení bývá proměnlivé. Myšice lesní je z nich největší a spolehlivě můžeme určit pouze jedince s délkou zadní tlapky nad 24 mm (mladá zvířata a samice však mají často LTp i pod touto hranicí v rozpětí hodnot myšice křovinné). Podobně je tomu s ocasem, který je u dospělých jedinců stejně dlouhý, nebo spíše delší než tělo (u mláďat činí délka ocasu asi 90-95 % délky těla) a lze na něm napočítat 180-230 kroužků zrohovatělé pokožky. V dospělosti má myšice lesní poměrně výrazné zbarvení, ve kterém ryšavě hnědý až kaštanový odstín na hřbetě a bocích odděluje ostrá hranice od téměř čistě bílého břicha. Na hrdle mívá velkou žlutou skvrnu, která se na vnitřní straně předních končetin napojuje na tmavší zbarvení boků. U mladých jedinců přechází světle šedohnědé zbarvení hřbetu a boků do šedobílé spodní strany těla bez zřetelnějšího ohraničení. Na hlavě má nápadné korálkově černolesklé oči o průměru asi 5 mm a velké, lysé ušní boltce. Jako u všech myšic se dá kůže z ocasu snadno stáhnout (přizpůsobení umožňující uniknout při napadení predátorem) a obnažený kus ocasu brzy zaschne, ulomí se (někdy si ho myšice údajně i samy odkousnou) a už nedoroste, zůstává pahýlovitý.

Žije nočním způsobem života, výborně šplhá po stromech, kde si vyhledává potravu-semena, žaludy, bukvice... Menší část potravy tvoří zelené části rostlin a houby, ale až 1/4 tvoří živočišná složka, zejména hmyz a jeho larvy. Vyskytuje sena celém území naší republiky ve všech typech lesů a vystupuje i do hor až po horní hranici lesa. Občas ji najdeme i v křovinatých porostech poblíž lesních porostů nebo v parcích. Jiná prostředí obývá jen výjimečně. Na zimu si střádá zásoby v dutinách stromů, ptačích budkách nebo jiných přirozených úkrytech. Zde může přezimovat i více jedinců pohromadě. Rozmnožovací sezóna začíná velmi brzy, obvykle již od února nebo března, poslední vrhy spadají do října až listopadu. K rozmnožení dochází 2-3 krát ročně. Samice rodí po 21-23 dnech obvykle 4-7 mláďat. Mláďata kojí dva týdny, ve třech týdnech se osamostatňují a 6-8 týdnech pohlavně dospívají. V přírodě se dožívají 18 měsíců, v zajetí dva až tři roky.

Žije od východní Francie, Itálie a jižní Skandinávie po Ural, Kavkaz, Malou Asii a Blízký východ, ostrůvkovitě se vyskytuje v jižní Anglii, Pyrenejích a na mnoha ostrovech.

U nás se na příhodných biotopech, v horách vystupuje vysoko nad horní hranici lesa (např. Krkonoše – Sněžka, 1602 m n.m.).

Na Biolibu probíhá mapování tohoto druhu v České republice a pokud jste se s ním v přírodě setkali, rádi zaznamenáme Vaše hlášení do centrální faunistické databáze savců ČR.

Pro chov myšic bude vhodné terárium nebo větší vitrína. o rozměru 90x50x70 cm DxŠxV. Terárium musí být velmi dobře zabezpečené, myšice jsou velmi pohyblivá a mrštná zvířátka a dokáží z uniknou i malou škvírou. Terárium umístíme na klidném místě, kde nebudou zvířata příliš vyrušována, vhodné také není přílišné kolísání teploty. V zimním období je můžeme umístit do místnosti nižší teplotou. Dovnitř nainstalujeme větve, kameny, kusy kůry a na dno může dát listí, lesní hrabanku, písek. Zapomenout nesmíme na malé budky z prken, dobře poslouží i skořápky z kokosových ořechů. Některé boudy můžeme zavěsit i na větve. Při dobré péči a zejména při dostatku klidu se mohou myšice bez větších obtíží rozmnožovat. Krmení je stejné jako u myšky drobné.
Při odchytu v teráriu nesmíme myšice chytat za ocas, všechny druhy mají schopnost stáhnou pokožku z ocasu, tento pahýl pak zaschne a následně upadne. V podstatě stejně se chovají i jiné druhy myšic.