CZ EN
HLEDAT  
Mapování druhů

Profil taxonu

druh

veverka obecná
Sciurus vulgaris Linnaeus, 1758

říše Animalia - živočichové »  kmen Chordata - strunatci »  třída Mammalia - savci »  řád Rodentia - hlodavci »  čeleď Sciuridae - veverkovití »  rod Sciurus - veverka

Další názvy

= vever obecný

Status ohrožení podle IUCN:Málo dotčený
Časový rozsah:střední pleistocén - recent

Obrázky


lebka

Taxon v check-listech zemí*

* Výčet zemí nemusí být kompletní

Velikost

váha 210-410 g, délka 200-270 mm

Popis

Vyznačuje se silnými zadními končetinami s dlouhými prsty, velkými drápy a huňatým ocasem, jen o málo kratším než tělo. V zimní srsti jsou ušní boltce opatřeny štětičkou prodloužených chlupů. Zbarvení mívá proměnlivé. Zatímco spodní strana těla je obvykle bělavá, hřbet, boky, ocas i hlava bývají rezavé, šedohnědé, tmavohnědé až černé. V jednom vrhu se objevují rezavá i tmavě zbarvená mláďata. Zatímco tmavěji zbarvení jedinci se vyskytují častěji v horských jehličnatých nebo smíšených lesích, rezavé veverky častěji vidíme spíš v listnatých porostech a hájích nižších poloh.

Ekologie

Aktivní jsou ve dne, žijí samotářsky. Vyskytují se ve smrkových, smíšených i listnatých lesích, parcích a zahradách. Nejčastěji ji zastihneme na stromech, výborně skáčí a ve větvích se pohybují velmi obratně. Při skocích dokáží překonat vzdálenost větší než čtyři metry. V přírodě se živí rozmanitou potravou. Hlavní složku tvoří semena, ořechy, plody stromů a keřů, ovoce, výhony, pupeny, listy, houby a nepohrdnou ani hmyzem, ptačími mláďaty a vajíčky. Přes léto si nadbytečnou potravu ukládá do zásobáren, které využívá v zimě. Na poměrně velkém teritoriu, které obývá si staví hnízdo z větviček vystlaná trávou a listím. Někdy využívá dutiny stromů nebo opuštěná hnízda ptáků. Zimní hnízda jsou kulovitá a mnohem důkladněji postavená než letní. Zimu nepřespává, ale za nepříznivého počasí a v silných mrazech nevylézá ven. K rozmnožování dochází v přírodě1-3 krát ročně. Populační výkyvy se dostavují v šesti až osmiletých intervalech v závislosti na úrodě smrkových šišek. Dožívají se okolo sedmi let, v přírodě obvykle méně.

Rozšíření

Vyskytuje se v Evropě (včetně britských ostrovů) a Asii až po východní Sibiř, severovýchodní Čínu, Koreu a ostrovy Sachalin a Hokkaido.

U nás nechybí v žádné zalesněné oblasti od nížin do hor a přivykla i na městské parky, kde ztrácí plachost. V posledních desetiletích se projevilo výrazné snížení početnosti veverek – zatímco na počátku 20. století se u nás ročně lovily v 60-110 tisíci kusech, o 50 let později činily roční úlovky jen několik set kusů. Nyní už jsou veverky delší dobu celoročně hájené, a přesto se s nimi setkáváme stále zřídka.

Chov

Veverky chováme ve větších voliérách o minimálních rozměrech 150x100x200 cm (DxŠxV)pro jeden pár. Vybavení klece tvoří různě silné větve rozmístěné po celé voliéře a na každé zvíře alespoň jedna budka o rozměru 30x30x40 cm s otvorem o průměru 8 cm. Ve voliérách je chováme jednotlivě nebo maximálně v párech, abychom zamezili vzájemným bitkám. Zvířata pocházející z přírody jsou obvykle napadena vnějšími parazity.
V našich podmínkách se rozmnožují nejčastěji dvakrát ročně, první porody probíhají již od února a března. Před pářením zvířata pořádají divoké honičky a častěji se ozývají. Samice rodí po 38 dnech obvykle 3-4 mláďata, výjimečně i více. Kojí je okolo šesti týdnů, ve třech až čtyřech týdnech začínají přijímat pevnou potravu. Osamostatňují se ve dvou až třech měsících, v tomto věku je musíme odstavit. Pohlavně dospívají do deseti měsíců, jarní mláďata se mohou rozmnožovat ještě v témže roce.
Krmení podáváme jednou denně. Jako základní krmení jim podáváme směs semen a ořechy. Dále přidáváme větvičky s listy a pupeny i větve jehličnanů, smrkové šišky a bukvice. Vhodným doplňkem jsou lesní plody, nakrájené ovoce a zelenina. Důležitý je i menší podíl živočišného krmení (5-15%), podáváme hmyz, mleté libové maso, myší holata, suchary pro psy nebo kočky, uvařené vejce, tvaroh, jogurt a sýr. Občas jim přidáme piškoty, tvrdé pečivo a těstoviny. Krmení doplníme o vitamínové a minerální směsi pro hlodavce. V zimním období omezíme podávání šťavnaté potravy, která by mohla po zmrznutí způsobit zažívací potíže. Na pití postačuje voda. Denně veverky spotřebují 50-60 g potravy.

Literatura

Anděra M., Horáček I. (2005): Poznáváme naše savce, 2. doplněné vydání, Sobotales, Praha
Kořínek M. (2000): Velká kniha pro chovatele savců, RUBICO s.r.o., Olomouc

Na Biolibu probíhá mapování výskytu tohoto taxonu v České republice a pokud jste se s ním v přírodě setkali, rádi Vaše pozorování zaznamenáme do databáze mapování výskytu.

Mezitaxonové vztahy

parazit: Ceratophyllus sciurorum (Schrank, 1803) - blecha veverčí

Mapy rozšíření

Podřízené taxony

Počet záznamů: 23

poddruh Sciurus vulgaris alpinus Desmarest, 1822

Sciurus vulgaris alpinus

poddruh Sciurus vulgaris altaicus Serebrennikov, 1928
poddruh Sciurus vulgaris anadyrensis Ognev, 1929
poddruh Sciurus vulgaris arcticus Trouessart, 1906
poddruh Sciurus vulgaris balcanicus Heinrich, 1936
poddruh Sciurus vulgaris chiliensis Sowerby, 1921
poddruh Sciurus vulgaris cinerea Hermann, 1804
poddruh Sciurus vulgaris dulkeiti Ognev, 1929
poddruh Sciurus vulgaris exalbidus Pallas, 1778
poddruh Sciurus vulgaris fedjushini Ognev, 1935
poddruh Sciurus vulgaris formosovi Ognev, 1935
poddruh Sciurus vulgaris fuscoater Altum, 1876

Sciurus vulgaris fuscoater

poddruh Sciurus vulgaris fusconigricans Dvigubsky, 1804

Sciurus vulgaris fusconigricans

poddruh Sciurus vulgaris leucourus Kerr, 1792

Sciurus vulgaris leucourus

poddruh Sciurus vulgaris lilaeus Miller, 1907
poddruh Sciurus vulgaris mantchuricus Thomas, 1909
poddruh Sciurus vulgaris martensi Matschie, 1901
poddruh Sciurus vulgaris ognevi Migulin, 1928
poddruh Sciurus vulgaris orientis Thomas, 1906
poddruh Sciurus vulgaris rupestris Thomas, 1907
poddruh Sciurus vulgaris ukrainicus Migulin, 1928

Sciurus vulgaris ukrainicus

poddruh Sciurus vulgaris varius Gmelin, 1789
poddruh Sciurus vulgaris vulgaris Linnaeus, 1758

Odkazy a literatura

EN Fauna Europaea 2.4 [305737]

de Jong, Y.S.D.M. (ed.): Fauna Europaea [http://www.faunaeur.org] [jako Sciurus vulgaris Linnaeus, 1758]
Datum citace: 9. březen 2012
EN Wilson D. E., Reeder D. M. (editors) (2005): Mammal Species of the World (MSW). A Taxonomic and Geographic Reference (3rd ed) [http://www.bucknell.edu/msw3] [jako Sciurus vulgaris Linnaeus, 1758]
Datum citace: 5. prosinec 2008
CZ Anděra M. (1999): České názvy živočichů II. Savci (Mammalia), Národní muzeum, (zoologické odd.), Praha, 147 pp. [jako Sciurus vulgaris Linnaeus, 1758]

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat název či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu názvu chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Přidat záznam o pozorování
Komentáře - 1