CZ EN
HLEDAT  
Mapování druhů

Profil taxonu

druh

rejsec vodní
Neomys fodiens (Pennant, 1771)

říše Animalia - živočichové »  kmen Chordata - strunatci »  třída Mammalia - savci »  řád Soricomorpha »  čeleď Soricidae - rejskovití »  rod Neomys - rejsec

Další názvy

= rejsek vodní

Obrázky

Taxon v check-listech zemí*

* Výčet zemí nemusí být kompletní

Velikost

váha 10-25 g, délka 65-96 mm

Popis

Největší zástupce našich rejskovitých, dobře přizpůsobený k životu poblíž vod. Jeho tělo pokrývá hustá a jemná srst udržovaná kožními žlázami v mastném stavu. Na 1 cm2 kůže připadá asi 18-20 tisíc chlupů, které při ponoření do vody zachytí množství bublinek vzduchu a tvoří výbornou izolační vrstvu. Ve vodě pak spíš připomíná stříbrnou kouli než černobíle zbarveného rejsce. Na hřbetě je sytě černý, někdy i se slabě stříbřitým nádechem, naproti tomu spodní strana je světlá, žlutobílá nebo šedavá. Na krku i mezi předními končetinami se někdy objevují černé skvrny a ostatně ani melanističtí jedinci s tmavým břichem nejsou (zvláště v některých oblastech) příliš velkou vzácností. Zadní chodidla a prsty na nich lemují zvláštní tuhé, asi 4-5 mm dlouhé brvy, které zvětšují plochu tlapek při veslování. Podle nich lze rejsce vodního spolehlivě rozeznat. Navíc mají chodidla tmavou, zpravidla černou barvu. Podobný nápadný brvitý kýl je u dospělých jedinců i na ocase.

Ekologie

Rejsec vodní žije v okolí vod, vyhledává zejména členité břehy potoků, říček, rybníků a močálů. Na našem území se vyskytuje na všech příhodných biotopech v nížinách i na horách. Loví vodní bezobratlé i drobné rybky, pulce a žabky, nepohrdne ani mláďaty savců, žížalou nebo měkkýšem. Někdy bývá obviňován rybáři, že působí velké škody na rybím potěru. Rybky však tvoří jen malou část jeho jídelníčku. Velmi zajímavý je výskyt jedových žláz na spodní čelisti. Toxin pomáhá při lovu kořisti, pro člověka však není nebezpečný. Na březích si vyhrabává mělké nory.

Rozšíření

Vyskytuje se od severní a západní Evropy včetně Anglie (v Irsku chybí) až po střední Sibiř (jezero Bajka), odděleně žije i na Dálném východě (ústí Amuru) a na Sachalinu.

V ČR ho zastihneme kdekoliv od nížin do hor.

Chov

V zajetí mu poskytneme větší terárium s vodní nádrží. Plocha dna má být alespoň 100x60 cm, výška není důležitá (plně postačuje 40 cm) bazén má tvořit 1/3 plochy dna. Dno pokryjeme vrstvou rašeliny a mechu a umístíme zde řadu úkrytů z kamenů. Nádrž umístíme do chladnější místnosti. Jako všechny ostatní rejsky je také chováme odděleně. Samice mívá až 10 mláďat, která se rodí po 20 dnech březosti. Mláďata se osamostatňují asi po měsíci. V jednom roce mohou mít až tři vrhy.
Krmíme nejméně dvakrát denně hmyzem, měkkýši, rybkami a myšaty. Ideální je přirozené krmení nasmýkaným vodním hmyzem. V nouzi jim můžeme podat i kousky masa. Potravu doplníme minerálními a vitamínovými preparáty.

Literatura

Anděra M., Horáček I. (2005): Poznáváme naše savce, 2. doplněné vydání, Sobotales, Praha
Kořínek M. (2000): Velká kniha pro chovatele savců, RUBICO s.r.o., Olomouc

Na Biolibu probíhá mapování výskytu tohoto taxonu v České republice a pokud jste se s ním v přírodě setkali, rádi Vaše pozorování zaznamenáme do databáze mapování výskytu.

Mapy rozšíření

Odkazy a literatura

EN Fauna Europaea 2.4 [305486]

de Jong, Y.S.D.M. (ed.): Fauna Europaea [http://www.faunaeur.org] [jako Neomys fodiens (Pennant, 1771)]
Datum citace: 9. březen 2012
EN Wilson D. E., Reeder D. M. (editors) (2005): Mammal Species of the World (MSW). A Taxonomic and Geographic Reference (3rd ed) [http://www.bucknell.edu/msw3] [jako Neomys fodiens Pennant, 1771]
Datum citace: 5. prosinec 2008
CZ Anděra M. (1999): České názvy živočichů II. Savci (Mammalia), Národní muzeum, (zoologické odd.), Praha, 147 pp. [jako Neomys fodiens (Pennant, 1771)]

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat název či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu názvu chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Názvy (nepotvrzené) - 1
Přidat záznam o pozorování
Komentáře