Ježci patří mezi vývojově pokročilejší hmyzožravce. Ve srovnání s ostatními patří mezi relativně větší druhy. Hřbetní stranu těla mají krytou ostny. Při nebezpečí se mohou pomocí mohutné podkožní svaloviny schoulit do klubíčka, tím mají kryté lehce zranitelné břicho. Některé druhy ježkovitých např. srstíni rodů Echinosorex a Hylomys žijící v jižní a jihovýchodní Asii nemají bodliny, ale jen tvrdé štětiny. Známe přes dvacet zástupců této čeledi. Ježci jsou častými obětmi automobilismu. Vylézají na teplejší povrch vozovek, kde hledají potravu zejména bezobratlé živočichy, které rovněž uvolňované teplo láká. Takto ročně na silnicích zahynou desetitisíce ježků. Chov ježků v domácích podmínkách můžeme provozovat převážně z ochranářských důvodů. Mladí ježci do určité hmotnosti a zesláblí jedinci nejsou schopni přežít zimní období a ve velké většině hynou vyčerpáním tukových zásob při zimním spánku. Z exotických druhů se občas chová ježek ušatý.