Někdy se podle testů DNA z roku 2007 uznává jen pět subspecií:
Felis silvestris cafra - kočka divoká jihoafrická
Felis silvestris lybica - kočka divoká plavá
Felis silvestris ornata - kočka divoká stepní
Felis silvestris silvestris - kočka divoká evropská

Přiřazuje se sem i kočka šedá Felis bieti
Felis silvestris bieti - kočka divoká šedá

váha 1,2-8 kg, délka 47-78 cm

Řadí se k našim nejvzácnějším savcům. Dosahuje větší velikosti než kočka domácí, na pohled má zavalitější postavu (hlavně díky delší a huňatější srsti, zvláště v zimě) a větší hlavu s menšíma ušima a dlouhými smyslovými chlupy na čenichu. Ve zbarvení převládá šedohnědý až šedožlutý odstín, přičemž hřbet, nohy a ocas jsou výrazně pruhované; středem hřbetu se táhne tmavší pás srsti, spodní strana těla bývá krémově žlutá. Od podobně zbarvené zdivočelé kočky domácí ji lze rozlišit především podle tvaru, délky i držení ocasu. U kočky divoké je kratší než polovina délky těla, po celé délce huňatý a před černou špičkou má 3-4 černé pruhy, naproti tomu ocas kočky domácí je delší než polovina délky těla, ke konci se postupně zužuje a má větší počet tmavých prstenců (dále hlava je v poměru k tělu menší a srst i hmatové chlupy kratší). Samice obvykle mají 4 páry mléčných bradavek.

Nejčastěji obývá smíšené a listnaté lesy v podhůří nebo na vrchovinách, ve vysokých horách nebo v nížinách se vyskytuje vzácněji. Zde je jejím hlavním potravním konkurentem rys ostrovid. Aktivní je hlavně v noci, přes den se ukrývá v dutinách stromů, skalních rozsedlinách, dutinách pod pařezy i v norách jiných savců. Za teplého počasí se ráda sluní. Hlavní složkou potravy jsou hlodavci, ptáci a jiní drobní obratlovci, občas uloví i divokého králíka, zajíce nebo srnče.
Kromě období páření žijí samotářsky. To se liší podle oblasti, kterou kočky obývají, v našich podmínkách spadá do jarních měsíců. Říje probíhá obvykle od února do března. V tomto období se kočka válí, častěji se ozývají hlasitým mňoukáním. Celkově se říje podobá říji domácích koček, ale je více skrytá a probíhá hlavně v noci. Mláďata se rodí od dubna do června, na podzim se osamostatňují a dospívají ve věku okolo jednoho roku. Mláďat bývá ve vrhu 3-6 a 10-12 dnů jsou slepá. Matka je kojí 6-8 týdnů, ve 4-6 týdnech začínají přijímat pevnou stravu. Dožívají 15-20 let.

Z někdejšího souvislého areálu sahajícího od britských ostrovů až do střední Asie a severní Afriky zůstaly v Evropě jen oddělené ostrůvky výskytu (zejména Skotsko, Pyrenejský poloostrov, východní Francie, Německo, Slovinsko, Karpaty a balkánská pohoří), v posledních desetiletích se však daří opětovným vypouštěním leckde trvalý výskyt obnovit.

Původní populace byla vyhubena v Čechách na přelomu 18. a 19. století, později se občas objevovali pouze zatoulaní jedinci (např. v r. 1952 u Telnice v Krušných horách). Ve Slezsku a zvláště na jihovýchodě Moravy (zejména v Bílých Karpatech) se zřejmě řídce vyskytuje dodnes, avšak konkrétní informace chybějí. V 70. letech 20. století byla neúspěšně vysazena na Šumavě (v Královském Hvozdu), nyní se zvyšuje pravděpodobnost jejího opětovného výskytu v důsledku prosperující vysazené populace v Bavorsku.

Na Biolibu probíhá mapování tohoto druhu v České republice a pokud jste se s ním v přírodě setkali, rádi zaznamenáme Vaše hlášení do centrální faunistické databáze savců ČR.

Felis silvestris silvestris - Evropa, Turecko
Felis silvestris lybica - severní a střední Afrika, Arabský poloostrov, Blízký Východ, západní Asie až po Aralské jezero
Felis silvestris cafra - Jižní Afrika
Felis silvestris ornata - Pákistán, severovýchodní Indie, Mongolsko a severní Čína
Felis silvestris bieti - Čína - poušť Gobi