Tělo s ocasem bývá dlouhé 1,7 – 2,3 m, kohoutková výška 0,7 – 1 m a hmotnost má 35 - 70 kg

Jeho štíhlá, atletická postava s velkým hrudníkem a dlouhými, dobře osvalenými končetinami napovídá, že jde o vynikajícího běžce. Gepard svoji kořist loví převážně v běhu a na kratší vzdálenost dokáže vyvinout rychlost přes 100 kilometrů za hodinu. Ověřená je nejvyšší rychlost 112 kilometrů za hodinu. Plné rychlosti dosahuje již po uběhnutí 10 –15 metrů. Je tedy nejrychlejším savcem na souši. Drápy na nohou slouží k běhu a nejsou zatažitelné, koťata gepardů do několika týdnů věku je však ještě zatahovat mohou, ale v dospívání tuto schopnost ztráci. Proto mají gepardi drápy otupené používání podobně jako psovité šelmy. Přesto gepardi občas neobratně šplhají na nízké stromy, které využívají jako pozorovatelny. Ocas mají dlouhý, na konci obrostlý delší srstí, toto přizpůsobení slouží k balancování a kormidlování za velmi rychlého běhu. Hlava je menší, má zakulacený tvar se zkrácenou obličejovou částí. Jazylkový aparát je podobně jako u malých koček zkostnatělý. Gepardi se proto ozývají jen mňoukavými a písklavými zvuky. Osrstění na hřbetě je delší a tvoří hřívu, velmi dobře patrné je u koťat gepardů nebo při vzrušení zvířete, kdy se hříva naježí. Srst bývá zbarvena od světle šedé až po okrovou s tmavým tečkováním. Zbarvení se liší podle geografického rozšíření, ale není až tak výrazné jako u jiných zástupců velkých koček. Barevné odchylky jako je melanismus (černé zbarvení) nebo albinismus jsou velmi řídké. Častěji se vyskytují gepardi, kteří mají tmavé okrouhlé skvrny slité do dlouhých podélných pruhů.

A. j. hecki: severozápadní až západní Afrika - Alžírsko, Benin, Burkina Faso, Džibuti, Egypt, Ghana, Mali, Mauretánie, Maroko, Niger, Senegal, Tunisko a Západní Sahara
A. j. jubatus: Jižní Afrika - Angola, Botswana, Demokratická republika Kongo, Jihoafrická republika, Mosambik, Malawi, Namibie, Tanzanie, Zambie, Zimbabwe
A. j. raineyii: východní Afrika - Keňa, Somálsko, Tanzanie, a Uganda
A. j. soemmeringii: střední Afrika - Čad, Kamerun, Etiopie, Nigérie, Niger, Středoafrická republika a Súdán
A. j. velox: západní Afrika
A. j. venaticus: Asie - Afghánistán, Indie, Írán, Irák, Izrael, Jordánsko, Omán, Pákistán, Saúdská Arábie, Sýrie, Rusko

Gepardi jsou vynikající lovci, kteří loví převážně rychlým během. Svou kořist si gepard vyhlédne na větší vzdálenost a snaží se k ní přiblížit na několik desítek metrů. Pak rychle vyrazí a skoky dlouhými až 7 metrů se snaží překonat vzdálenost, která jej dělí od štvaného zvířete. Pokud se mu je podaří dohnat, usmrtí je prokousnutím hrdla nebo zardoušením, někdy si pomůže a lovené zvíře nejprve srazí na zem prackami. Na rozdíl od velkých koček není schopen své oběti překousnout vaz a tím ji okamžitě usmrtit. Gepard dokáže vyvinout vysokou rychlost, ale jenom na velmi krátkou vzdálenost, pokud kořist nedožene tak lov po několika stech metrech vzdává. Obrovský výdej energie a kyslíkový deficit si pak musí doplnit a odpočinout si. Po ukončení lovu se také hned nepustí do krmení ale na několik minut si vydechne. Ani pro geparda není vždy snadné ulovit antilopu nebo gazelu která běží rychlostí 50-70 km/h, přestože sám je schopen vyvinout rychlost přes 100 km/h. V přírodě bylo vypozorováno, že jen každý 5-10 útok bývá korunován úspěchem. Zejména mladí jedinci, kteří se teprve učí lovit, bývají úspěšní ještě méně. Potravou gepardů se stávají zajíci, drobné druhy antilop nebo jejich mláďata, jen zřídkakdy loví zvířata těžší než 30 – 40 kg. Z antilop jsou nejčastější kořistí gazela Thomsonova a gazela Grantova. Někdy se spokojí i s menšími druhy savců nebo s ptáky. Člověk je pro gepardy příliš velký na to, aby jej lovili a není znám případ, kdy by jej napadli. Samostatnou kapitolou je jejich soužití se lvy. Svou velikostí a sílou lev geparda několikrát převažuje a ten se mu nemůže postavit na odpor. Vždyť dospělý samec lva může vážit až 250 kg. Na místech, kde se lvi s nimi vyskytují společně se gepardi musí mít před lvy na pozoru. Lvi berou geparda jako svého potravního konkurenta. Nezřídka se stává, že gepard o svoji kořist přijde. Pro lva je totiž mnohem jednodušší zahnat geparda než si ulovit vlastní antilopu a když k tomu mají příležitost nezřídka jí využijí. Pokud lvi najdou gepardí koťata tak je nemilosrdně zabijí. Gepardi se proto dospělým lvům raději zdaleka vyhýbají. Z dalších šelem, kterým se gepard raději vyhne lze jmenovat levharta, hyeny a psy hyenovité. Lovecký okrsek gepardů bývá o velikosti několika desítek až set km2, v něm se může pohybovat i více jedinců, zvířata na něm příliš nelpí a nebrání si jej jako jiné druhy velkých koček. Během sezóny se gepardi ve svých teritoriích instinktivně stěhují, aby nedošlo k přílišnému snížení stavů lovených zvířat. Jejich typickým životním prostředím jsou stepi, savany a polopouště. Gepardi žijí samotářsky, pouze v období páření se samice pohybují určitý čas se samci. Pokud v přírodě spatříme větší skupinku gepardů jde pravděpodobně o matku se svými mláďaty, která se s ní zdržují dlouhou dobu. Také samci se někdy združují do malých skupinek o 2 – 4 jedincích. Říje není vázaná na určité roční období a mláďata se mohou rodit po celý rok. Samice je březí 90 - 95 dnů, obvykle mívá 3 – 5 mláďat, výjimečně jich může být i více. Mláďata jsou nápadná dlouhou, světlou hřívou na hřbetě, která se táhne od hlavy až k ocasu. Samice je nejčastěji porodí v hustém křovisku, kde jsou dostatečně chráněna před lvy a hyenami. S matkou zůstávají velmi dlouho, někdy 2 až 3 roky společně s mláďaty z dalších vrhů. V pěti měsících je matka začíná brát s sebou na lov. Nejprve jen přihlíží, teprve později se začínají aktivně zapojovat. Pohlavně dospívají ve 2 – 3 letech, ale dospělosti se nedožije ani polovina mláďat. Jejich aktivita je převážně denní, jen málokdy se vydávají na lov v předvečer nebo brzo ráno.

Dříve se uznával ještě další samostatný druh, který nesl pojmenování gepard královský Acinonyx rex. V současnosti se jako druh neuvádí neboť jde zřejmě jen o odchylku ve zbarvení jakou známe i u jiných velkých koček.

Mezi hlavní příčiny úbytku gepardů patřil lov pro krásnou kožešinu i odchyt pro chov v zajetí. V současné době je to spíše tlak člověka, který využívá krajinu k hospodářským účelům a tím zmenšuje gepardům jejich přirozené prostředí. Přestože gepardi lidem škodí daleko méně než lvi nebo levharti stávají se velmi často obětí pastevců. Ještě v 60. letech minulého století se jejich počet odhadoval na 50 000, v současnosti jsou nejoptimističtější odhady asi na polovině tohoto počtu ale spíše je jejich početnost okolo 15 000 jedinců. Je zajímavé, že před padesáti lety bylo velmi obtížné uvidět geparda ve volné přírodě, byli velmi plašší a pečlivě se vyhýbali obydleným místům i lidem. Nyní není problém je spatřit v afrických rezervacích, gepardi velmi rychle pochopili, že zde jim člověk neubližuje a již se před ním neschovávají.

Gepardi se dají velmi dobře ochočit. Toho se často využívalo a gepardi se používali jako lovecká zvířata. Již ze třetího tisíciletí před naším letopočtem jsou dochované zmínky o ochočených gepardech. Mláďata odchycená v přírodě se musela několik měsíců cvičit, aby byla použitelná k lovu. Gepardi se převáželi v malých vozíčcích s nasazenou koženou kuklou na hlavě podobnou jakou mívají sokolnicky cvičení draví ptáci. Až po přiblížení k lovné zvěři kuklu sňali a ukázali jim kořist, kterou měl gepard ulovit. Lov za pomoci gepardů byl provozován v Indii, Persii a jsou doklady o jejich využívání i ve starém Egyptě a dalších zemích. V Indii měly tyto hony velkou tradici, na dvorech mahárádžů byly chovány desítky gepardů a ještě v 17. století se zde pořádaly velkolepé lovy za pomoci tisíců gepardů. Přesto se zde gepardi po příchodu Angličanů začali hubit ve velkém a zákon vydaný na jejich ochranu v roce 1932 vyšel pozdě. Gepardi zde byli vyhubeni již několik let před tím.