váha 4-10 kg, délka 50-70 cm

Na první pohled připomíná spíš jezevce nebo mývala než psovitou šelmu. Má zavalitější tělo na nízkých nohách, krátké uši a menší, vpředu protáhlou hlavu. Srst, zvláště na bocích a ocase, je poměrně dlouhá a odstálá, na lících někdy tvoří licousy. Převládá šedohnědé až hnědé zbarvení, někdy i tmavší, břicho bývá žlutohnědé a nohy téměř černé. Na hlavě bývá pestřejší černobílá kresba a uši jsou zezadu černé. Ocas je tmavý a nikdy není příčně pruhovaný (na rozdíl od mývala). Samice mají 3-4 páry mléčných bradavek.

Obývá lesnaté oblasti, často v okolí vodních zdrojů. Vyhrabává si nory nebo využívá doupata jiných šelem. Samice je březí 59-64 dnů. K páření dochází od února do dubna. Rodí 5-8 mláďat, někdy jich může být až 15. Oči se jim otevírají do dvou týdnů. Matka je kojí přes měsíc a po třech měsících se osamostatňují, někdy se však s rodiči zdržují i přes zimu. V dalším roce se již mohou rozmnožovat. Uměle byl vysazován v západní části Ruska odkud se rozšířil dále na západ. Vyskytuje se i v naší republice a pronikl až do Polska, Maďarska a Rumunska, Německa, Francie a Skandinávie. Živí se smíšenou potravou. Loví hmyz, drobné obratlovce, vybírá ptačí vejce, nepohrdne ani žížalou nebo slimákem. Často požírá ovoce, bobule a jiné plody, semena i zdechliny a odpadky. Přes léto nastřádá tukové zásoby a na zimu upadá jako jediný zástupce psovitých do zimního spánku. Dožívá se 10-14 let.

Pochází z jihovýchodní Asie od Amuru po Vietnam a Japonsko. Jako kožešinový druh byl ve 30. letech 20. století vysazován mimo oblasti původního výskytu, dobře zdomácněl zvláště v evropské části Ruska. Odtud se začal přirozeně šířit dále na západ, do současnosti „dorazil“ na pomezí Německa a Francie, běžný je ve Finsku a v Bulharsku.

Poprvé se objevil v období 1959-1965 na severní Moravě, ve Slezsku a v severovýchodních Čechách (severní cesta šíření), některá pozorování naznačují možnost šíření i z jihovýchodu (Kroměřížsko, okolí Brna). Nelze rovněž vyloučit občasný únik ze zajetí (např. epizodní výskyt na Šumavě 1956-1965) a některé nedoložené zprávy hovoří i o jeho záměrném vypouštění u nás (Hrubý Jeseník). Nyní se už vyskytuje na celém území.

Na Biolibu probíhá mapování tohoto druhu v České republice a pokud jste se s ním v přírodě setkali, rádi zaznamenáme Vaše hlášení do centrální faunistické databáze savců ČR.

Psíky mývalovité lze chovat v klecích nebo otevřených výbězích se 100-120 cm vysokými, hladkými stěnami z betonu nebo jiných materiálů. Nešplhají ani neskáčí a nejsou schopní takto vysokou překážku překonat. Pro pár postačuje výběh o velikosti 3x4 m se zateplenými boudami o rozměru 100x60x60 cm. O mláďata se starají oba rodiče, proto je i v době odchovu ponecháváme pohromadě.
V době odchovu je nutné zachovávat v okolí ubikace maximální klid. Mláďata odstavujeme ve věku okolo 3-4 měsíců. Dospívají do jednoho roku.
Krmí se míchanicí z mletého masa a vnitřností, vařené rýže, ovesných vloček, těstovin a mleté zeleniny. Přidávají se myši, potkani, morčata, jednodenní kuřata, vejce, ovoce a psí suchary. V době odchovu mláďat můžeme přidávat tvaroh, piškoty, podáváme více biologického krmení a krmíme 1-2x denně bez půstu. Po zbytek roku nesmíme zvířata překrmovat,aby příliš neztučněla. V našem podnebí jsou mírnější zimy a mývalovci přes zimu nestačí strávit všechny tukové zásoby. V zimním období pak sami omezí příjem potravy nebo na určitou dobu přestanou žrát úplně.