CZ EN
HLEDAT  
Mapování druhů

Profil taxonu

druh

psík mývalovitý
Nyctereutes procyonoides (Gray, 1834)

říše Animalia - živočichové »  kmen Chordata - strunatci »  třída Mammalia - savci »  řád Carnivora - šelmy »  čeleď Canidae - psovití »  rod Nyctereutes - psík

Vědecká synonyma

Canis procyonoides Gray, 1834 o

Další názvy

= liška japonská
= liška jezerní
= liška mořská
= mývalovec kuní
= pes kunovitý

Typový taxon pro:Nyctereutes Temminck, 1838 (Canis procyonoides Gray, 1834)
Status ohrožení podle IUCN:Málo dotčený

Obrázky


mládě

lebka

Taxon v check-listech zemí*

* Výčet zemí nemusí být kompletní

Velikost

váha 4-10 kg, délka 50-70 cm

Popis

Na první pohled připomíná spíš jezevce nebo mývala než psovitou šelmu. Má zavalitější tělo na nízkých nohách, krátké uši a menší, vpředu protáhlou hlavu. Srst, zvláště na bocích a ocase, je poměrně dlouhá a odstálá, na lících někdy tvoří licousy. Převládá šedohnědé až hnědé zbarvení, někdy i tmavší, břicho bývá žlutohnědé a nohy téměř černé. Na hlavě bývá pestřejší černobílá kresba a uši jsou zezadu černé. Ocas je tmavý a nikdy není příčně pruhovaný (na rozdíl od mývala). Samice mají 3-4 páry mléčných bradavek.

Ekologie

Obývá lesnaté oblasti, často v okolí vodních zdrojů. Vyhrabává si nory nebo využívá doupata jiných šelem. Samice je březí 59-64 dnů. K páření dochází od února do dubna. Rodí 5-8 mláďat, někdy jich může být až 15. Oči se jim otevírají do dvou týdnů. Matka je kojí přes měsíc a po třech měsících se osamostatňují, někdy se však s rodiči zdržují i přes zimu. V dalším roce se již mohou rozmnožovat. Uměle byl vysazován v západní části Ruska odkud se rozšířil dále na západ. Vyskytuje se i v naší republice a pronikl až do Polska, Maďarska a Rumunska, Německa, Francie a Skandinávie. Živí se smíšenou potravou. Loví hmyz, drobné obratlovce, vybírá ptačí vejce, nepohrdne ani žížalou nebo slimákem. Často požírá ovoce, bobule a jiné plody, semena i zdechliny a odpadky. Přes léto nastřádá tukové zásoby a na zimu upadá jako jediný zástupce psovitých do zimního spánku. Dožívá se 10-14 let.

Rozšíření

Pochází z jihovýchodní Asie od Amuru po Vietnam a Japonsko. Jako kožešinový druh byl ve 30. letech 20. století vysazován mimo oblasti původního výskytu, dobře zdomácněl zvláště v evropské části Ruska. Odtud se začal přirozeně šířit dále na západ, do současnosti „dorazil“ na pomezí Německa a Francie, běžný je ve Finsku a v Bulharsku.

Poprvé se objevil v období 1959-1965 na severní Moravě, ve Slezsku a v severovýchodních Čechách (severní cesta šíření), některá pozorování naznačují možnost šíření i z jihovýchodu (Kroměřížsko, okolí Brna). Nelze rovněž vyloučit občasný únik ze zajetí (např. epizodní výskyt na Šumavě 1956-1965) a některé nedoložené zprávy hovoří i o jeho záměrném vypouštění u nás (Hrubý Jeseník). Nyní se už vyskytuje na celém území.

Chov

Psíky mývalovité lze chovat v klecích nebo otevřených výbězích se 100-120 cm vysokými, hladkými stěnami z betonu nebo jiných materiálů. Nešplhají ani neskáčí a nejsou schopní takto vysokou překážku překonat. Pro pár postačuje výběh o velikosti 3x4 m se zateplenými boudami o rozměru 100x60x60 cm. O mláďata se starají oba rodiče, proto je i v době odchovu ponecháváme pohromadě.
V době odchovu je nutné zachovávat v okolí ubikace maximální klid. Mláďata odstavujeme ve věku okolo 3-4 měsíců. Dospívají do jednoho roku.
Krmí se míchanicí z mletého masa a vnitřností, vařené rýže, ovesných vloček, těstovin a mleté zeleniny. Přidávají se myši, potkani, morčata, jednodenní kuřata, vejce, ovoce a psí suchary. V době odchovu mláďat můžeme přidávat tvaroh, piškoty, podáváme více biologického krmení a krmíme 1-2x denně bez půstu. Po zbytek roku nesmíme zvířata překrmovat,aby příliš neztučněla. V našem podnebí jsou mírnější zimy a mývalovci přes zimu nestačí strávit všechny tukové zásoby. V zimním období pak sami omezí příjem potravy nebo na určitou dobu přestanou žrát úplně.

Literatura

Anděra M., Horáček I. (2005): Poznáváme naše savce, 2. doplněné vydání, Sobotales, Praha
Kořínek M. (2000): Velká kniha pro chovatele savců, RUBICO s.r.o., Olomouc

Na Biolibu probíhá mapování výskytu tohoto taxonu v České republice a pokud jste se s ním v přírodě setkali, rádi Vaše pozorování zaznamenáme do databáze mapování výskytu.

Mezitaxonové vztahy

parazit: Echinococcus multilocularis Leuckart, 1863 - měchožil bublinatý

Mapy rozšíření

Podřízené taxony

Počet záznamů: 6

poddruh Nyctereutes procyonoides orestes Thomas, 1923
poddruh Nyctereutes procyonoides ussuriensis Matschie, 1907

Nyctereutes procyonoides ussuriensis

poddruh Nyctereutes procyonoides viverrinus Temminck, 1838

Odkazy a literatura

EN Fauna Europaea 2.4 [305291]

de Jong, Y.S.D.M. (ed.): Fauna Europaea [http://www.faunaeur.org] [jako Nyctereutes procyonoides (Gray, 1834)]
Datum citace: 9. březen 2012
EN Wilson D. E., Reeder D. M. (editors) (2005): Mammal Species of the World (MSW). A Taxonomic and Geographic Reference (3rd ed) [http://www.bucknell.edu/msw3] [jako Nyctereutes procyonoides Gray, 1834]
Datum citace: 5. prosinec 2008
EN IUCN Red List of Threatened Species 2013.2 [14925]

IUCN Red List of Threatened Species [http://www.iucnredlist.org/] [jako Nyctereutes procyonoides (Gray, 1834)]
Datum citace: 27. leden 2014
CZ Anděra M. (1999): České názvy živočichů II. Savci (Mammalia), Národní muzeum, (zoologické odd.), Praha, 147 pp. [jako Nyctereutes procyonoides (Gray, 1834)]

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat název či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu názvu chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Přidat záznam o pozorování
Komentáře - 2


Vysvětlivky

o původní jméno taxonu (original combination)

i druh zavlečený do oblasti popisované check-listem

vyhynulý druh/skupina