váha 120-345 kg, délka 155-215 cm, výška v 87-126 cm

Naše největší šelma se zavalitým tělem, krátkým ocasem, malýma očima i ušima, silnýma nohama se širokými pětiprstými tlapami a hustou, místy 8-12 cm dlouhou srstí. Ve zbarvení bývá proměnlivý v různých odstínech hnědé po plavou, černohnědou i stříbřitě šedou. Mladí jedinci mají pod hrdlem bílé skvrny, které s přibývajícím věkem mizí (do dvou let). Samice mají 3 páry mléčných bradavek.

Oblíbeným místem pobytu medvědů jsou pralesovité lesy s četnými vývraty. Medvěd přezimuje v brlohu, který si sám staví z přinesených olámaných větví. Medvěd je všežravec, větší část potravy je rostlinného původu, loví však i větší zvěř. Oblíbenou kořistí je prase divoké. Obydleným místům se medvěd vyhybá, výjimkou jsou jedinci, kteří se naučili vybírat kontejnery s odpadky.

Původně obýval značnou část Eurasie, severní Afriky a Severní Ameriky. Do současnosti se však v Evropě udržel souvisleji jen ve Skandinávii, Finsku a v Rusku, izolovaně pak v Pyrenejích, Abruzzách, Alpách, Karpatech a na Balkáně.

V různých oblastech Čech byl vyhuben už během 17.-18. století; jako poslední známý úlovek se tradičně uvádí z r. 1856 u Želnavy, ale leccos nasvědčuje tomu, že i poté se se nějakou dobu medvěd na Šumavě ještě sporadicky objevoval. Na Moravě a ve Slezsku se udržel déle (Moravskoslezské Beskydy, 1908) a dodnes se pravidelně vyskytuje na moravské straně Karpat, zvláště v Moravskoslezských Beskydech a Javorníkách, kde byly poslední dobou pozorovány i samice s mláďaty. K nám přichází ze Slovenska (tamní stavy se odhadují na 700 jedinců), někteří jedinci se zatoulávají dále na západ, např. do Nízkého a Hrubého Jeseníku (1989, 1993, 1995, 1996), výjimečně až do Drahanské vrchoviny (1989, 2002), Orlických hor (1989) či dokonce až na Náchodsko (1994).

Na Biolibu probíhá mapování tohoto druhu v České republice a pokud jste se s ním v přírodě setkali, rádi zaznamenáme Vaše hlášení do centrální faunistické databáze savců ČR.