CZ EN
HLEDAT  
Mapování druhů

Profil taxonu

druh

kuna skalní
Martes foina (Erxleben, 1777)

říše Animalia - živočichové »  kmen Chordata - strunatci »  třída Mammalia - savci »  řád Carnivora - šelmy »  čeleď Mustelidae - lasicovití »  rod Martes - kuna »  podrod Martes

Další názvy

= kuna domácí

Obrázky


mládě

lebka


Taxon v check-listech zemí*

* Výčet zemí nemusí být kompletní

Velikost

váha 0,9-2,1 kg, délka 40-50 cm

Popis

Dosahuje zhruba stejné velikosti jako kuna lesní, ocas má o trochu méně ochlupený. Ve zbarvení převládá světlejší šedohnědý odstín s bělavou podsadou, skvrna na hrdle je obvykle téměř bílá a zasahuje až na přední končetiny. Špička čenichu je masově růžová a vyrůstají na něm dlouhé hmatové chlupy, stejně jako na hrdle a nad očima.

Ekologie

Kuna skalní je obyvatelem okrajů lesů, skalnatých i horských oblastí, často se vyskytuje u lidských obydlí včetně větších měst. Nejčastěji ji můžeme zastihnout na půdách, ve starých stavbách, hospodářských objektech, chatách. Vyhnat takovou "domácí" kunu je velmi nesnadné. Používají se elektronické plašiče, osvědčilo se i rozmístění trusu velkých kočkovitých šelem nebo rysů v prostoru, kde kuny přebývají. Aktivní je především v noci, ale lze ji zastihnout i ve dne. Potravu vyhledává ve větší míře na zemi, loví drobné obratlovce, často loupí v kurnících a králíkárnách. S oblibou požírá ptačí vejce a ráda má i sladké ovoce. K páření dochází v červenci a srpnu, mláďata se rodí v únoru a v březnu. Neoplodněné samice mohou zabřeznout i v lednu a únoru. Tím se březost zkrátí o období, kdy je zárodek v klidovém stádiu na dva měsíce. Dožívají se přes deset let, v přírodě však obvykle méně.

Možné záměny

Je podobná kuně lesní, liší se barvou náprsenky. U kuny skalní je bílá, větví se a zasahuje i na přední nohy, u kuny lesní je žlutě zbarvená a nevětví se. Tyto znaky jsou dobře pozorovatelné u dospělých zvířat, u mláďat však mohou být sporné. Kuna skalní má našedlý odstín srsti s bílou podsadou, srst je méně bohatá než u kuny lesní, okraje ušních boltců jsou tmavé a nos je světle hnědý až masově zbarvený. Tlapky nemají srst ze spodní strany.

Rozšíření

Je teplomilnější než kuna lesní a rozšířením zasahuje více na jih. S výjimkou britských ostrovů obývá celou Evropu od Baltského moře do Středozemí a dále na východ žije od Malé Asie až do Himálaje.

Jako typický druh otevřené krajiny se v ČR vyskytuje prakticky všude.

Chov

K chovu je nejvhodnější venkovní voliéra o rozměrech alespoň 3x2x2 m, někdy se doporučuje délka 8-10 m. Na oplocení lze použít pevné pletivo s oky 2x2 cm. Vybavení tvoří větve, špalky a budky umístěné co nejvýše. Postačují kmenové boudy nebo budky z prken o rozměru 60x40x40 cm.
Kuny chováme raději odděleně, společně umístěná zvířata se mohou navzájem napadat. Pár spojujeme pouze v době říje samice. U ochočených zvířat říji snadno poznáme podle zarudnutí a zvětšení vulvy u samice a změny chování u samce. V období rozmnožování jsou kuny velmi hravé, provozují nejrůznější bojové hry a divoké honičky, velmi hlasitě se také ozývají. Při páření se samec zakusuje samici do krku. K páření dochází nejčastěji v létě, ovulace je pravděpodobně provokovaná tj. vajíčko sestupuje až po páření. Neoplodněné samice se mohou pářit ještě koncem zimy nebo počátkem jara, ale pak se již neprojevuje prodloužená březost.
Před předpokládaným termínem porodu je nutné oddělit samce. V zajetí se musí samici poskytnout maximum klidu. Samice rodí obvykle 2-4 mláďata vážící po narození 28-34 g. Po pěti týdnech se jim otevírají oči a teprve po dvou měsících mláďata opouští hnízdo. V této době je také matka přestává kojit. V přírodě se s matkou zdržují až do podzimu, v zajetí je však raději ve věku 3-4 měsíců odstavíme. Pohlavně dospívají ve dvou až třech letech, někdy k prvnímu páření dochází již ve věku 15 měsíců.
Základem krmné dávky je krmení živočišného původu, které má tvořit 70-85 %, zbytek připadá na ovoce, zeleninu, obiloviny a pečivo. Podávají se kuřata, slepice, myši, potkani, morčata, mleté drůbeží, hovězí maso a vnitřnosti s vařenou rýží, ovesnými vločkami, mletou zeleninou, syrovými vejci a vitamínovými doplňky. Přidáváme tvaroh, sladké ovoce, psí nebo kočičí suchary a konzervy. Krmíme jednou denně, jednou až dvakrát týdně zařadíme do jídelníčku podle kondice zvířat hladovku. V období rozmnožování krmíme alespoň 2x denně, podáváme ve zvýšené míře biologické krmení, tvaroh, termix a vejce.
Uměle odchovaná mláďata kun se dají snadno ochočit, pokud se zvířeti denně věnujeme zůstane většinou krotké i v dospělosti. V opačném případě může být tato původně krotká kuna nebezpečná i svému chovateli. Kuny však nelze chovat volně v bytě, protože šplhají po nábytku, záclonách a jiných předmětech a označují si své okrsky výměšky žláz, které pronikavě páchnou. A také zvyk schovávat si přebytky potravy na rozličných místech není právě příjemný.

Literatura

Anděra M., Horáček I. (2005): Poznáváme naše savce, 2. doplněné vydání, Sobotales, Praha
Kořínek M. (2000): Velká kniha pro chovatele savců, RUBICO s.r.o., Olomouc

Na Biolibu probíhá mapování výskytu tohoto taxonu v České republice a pokud jste se s ním v přírodě setkali, rádi Vaše pozorování zaznamenáme do databáze mapování výskytu.

Mapy rozšíření

Podřízené taxony

Počet záznamů: 11

poddruh Martes foina bosniaca Brass, 1911
poddruh Martes foina bunites (Bate, 1906)
poddruh Martes foina foina (Erxleben, 1777)

Martes foina foina

poddruh Martes foina intermedia (Severtzov, 1873)
poddruh Martes foina kozlovi Ognev, 1931
poddruh Martes foina mediterranea (Barrett-Hamilton, 1898)
poddruh Martes foina milleri Festa, 1914
poddruh Martes foina nehringi (Satunin, 1906)
poddruh Martes foina rosanowi Martino & Martino, 1917
poddruh Martes foina syriaca (Nehring, 1902)
poddruh Martes foina toufoeus (Hodgson, 1842)

Odkazy a literatura

EN Fauna Europaea 2.4 [305307]

de Jong, Y.S.D.M. (ed.): Fauna Europaea [http://www.faunaeur.org] [jako Martes foina (Erxleben, 1777)]
Datum citace: 9. březen 2012
EN Wilson D. E., Reeder D. M. (editors) (2005): Mammal Species of the World (MSW). A Taxonomic and Geographic Reference (3rd ed) [http://www.bucknell.edu/msw3] [jako Martes foina Erxleben, 1777]
Datum citace: 5. prosinec 2008
CZ Anděra M. (1999): České názvy živočichů II. Savci (Mammalia), Národní muzeum, (zoologické odd.), Praha, 147 pp. [jako Martes foina (Erxleben, 1777)]

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat název či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu názvu chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Přidat záznam o pozorování
Komentáře