Hmotnost: 0,4-1,4 kg
Délka těla: 28-38 cm
Délka ocasu: 20-30 cm

Tvarem těla se podobá kunám, ale zbarvením připomíná americké skunky. Má dlouhou výrazně černobílou srst.

Zorila velká se vyskytuje v pouštních a polopouštních oblastech Afriky. Nejčastěji ji nalezneme na skalnatých biotopech, ale obývá i jiné typy krajiny a nevyhýbá se ani lidským osadám, okolí farem a plantážím. Většinou se zdržuje na zemi, šplhá jen výjimečně. Přes den se ukrývá v norách a skalních štěrbinách, aktivní je v noci, především navečer a nad ránem. V přírodě loví nejrůznější drobné savce, ptáky, plazy, hmyz, občas napadá i drůbež, nepohrdne ani vejci a ovocem. Kořist, kterou nestačí hned spotřebovat si často odnáší do doupěte, kde si ji ukládá. Takové zásobárny si vytváří celá řada lasicovitých šelem. Zajímavé je obranné chování zorily velké, v případě nebezpečí vystříkne pronásledovateli páchnoucí obsah análních žláz do očí a pak předstírá smrt. Přestože sekret pachových žláz nedosahuje dokonalosti skunků, je třeba se mít před ním na pozoru. Zorila dokáže zasáhnout až na vzdálenost jednoho metru.

Afrika jižně od Súdánu, Etiopie, severní Nigérie a Senegalu

Zorily se dají výborně ochočit, v Africe se dokonce krotká zvířata používají k hubení škodlivých hlodavců.

Zorily chováme celoročně v párech, pouze v období odchovu mláďata raději samičku umístíme samostatně. Vyžadují menší vytápěnou ubikaci a výběh, minimální rozměry vnitřní ubikace postačují 1,2x1,5 metru a výběhu 1,5x2 metry. Podlaha zhotovíme z betonu nebo těžké dlažby, aby se zvířata nemohla podhrabat. Vnitřní ubikace se vytápí na 18-20°C. Zvířata nesnáší vlhko, často pak trpí různými kožními potížemi. Vnitřní ubikaci ponecháme bez podestýlky a denně ji spláchneme vodou. Do venkovního výběhu nasypeme vyšší vrstvu písku, naskládáme skalku z kamenů, můžeme zde umístit i silnější kmeny a větve nízko nad zemí. Důležité jsou boudy vystlané jemným senem, ve kterých se přes den ukrývají. Pro každé zvíře zde umístíme jednu boudu. Jako další úkryty jsou vhodné duté kmeny stromů, pařezy, případně jeskyňky zhotovené z kamenů.
Samice je březí 36 dnů, rodí jedno až tři mláďata. Březost je zejména v druhé polovině dobře rozeznatelná a zvětšené břicho u samice je dobře patrné. V této době samici umístíme odděleně od samce a ponecháme je v naprostém klidu. V prvních čtrnácti dnech raději neprovádíme kontrolu mláďat. Ve druhém měsíci mladé zorily začínají opouštět budku a začínají přijímat pevnou stravu. Mláďata dospívají v jenom až dvou letech.
Zorily krmíme stejně jako kuny nebo fretky. Podáváme biologické krmení (myši, potkani, kuřata), hovězí, slepičí, kuřecí a králičí maso a vnitřnosti, míchanici z masa a vnitřností s vařenou rýží, těstovinami, ovesnými vločkami a mletou zeleninou. Jednou až dvakrát týdně přidáváme suchary a konzervy pro psy a kočky, tvaroh, jogurt, mléko, sladké ovoce, syrová vejce a vitamínové doplňky pro masožravá zvířata. Potravu podáváme jednou denně. Podle kondice zvířat můžeme jednou až dvakrát týdně zařadit hladovku. Březí a kojící samice i mláďata krmíme dvakrát denně co nejkvalitnější potravou.