Klobouk 5 - 20 cm v průměru, v mládí uzavřený polokulovitý, později nízce vyklenutý, ve stáří plochý, na okraji jemně rýhovaný. Masitý, narůžovělý, růžově nahnědlý, nažloutle okrový, nebo hnědočervenavý, pokrytý špinavě červenevě šedými zbytky plachetky ve formě bradavčitých útvarů. Tyto jsou špinavě bělavé až načervenalé.
Lupeny husté, volné, vysoké, v mládí bílé, později a na otlačených místech červenohnědě skvrnité.
Prsten umístěný v horní části, bílý nebo nažloutlý, široký, blanitý, hustě na svrchní straně podélně rýhovaný, vysutý.
Třeň 6 - 20 cm vysoký, 1,5 - 4 cm tlustý, v mládí plný, později vycpaný až zcela dutý, nahoru ztenčený, na bázi až vínově načervenalý a ztlustlý v kuželovitou hlízu s několika řadami bradavek. Pod prstenem je plstnatě šupinkatý.
Dužnina tlustomasá, v mládí máslovitá, bílá, pod pokožkou klobouku záhy načervenalá až nahnědlá, na řezu často slabě červenající, na vzduchu červenající až červeně hnědnoucí, v bazální části třeně obvykle vínově červená a v hlízovité časti většinou napadená larvami. Chuť za syrova mírně škrablavá, vůně nenápadná, slabě houbová.
Výtrusný prach bílý, výtrusy elipsoidní, bezbarvé, hladké, amyloidní, velikosti 8-9 x 5,5-7 µm.

Výskyt červen až listopad hojně na nevápenatých půdách v listnatých i jehličnatých lesích, přirozené smrčiny na kyselejších půdách v nížině i pahorkatině ale i v severním karpatském předhoří, dubohabrové háje, březové hájky a smíšené lesy s převahou bříz, modřínové hájky a smíšené lesy s převahou modřínů často i za suššího počasí.

Jedlá.

Muchomůrka šedivka (Amanita spissa) má šedý klobouk a na řezu je bílá, jedlá.
Muchomůrka červená (Amanita muscaria) – jedovatá.
Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) má nerýhovaný prsten, ale za to má klobouk žlutohnědě zbarvený s rýhovaným okrajem a dužninu stále bílou. Je jedovatá.
Muchomůrka královská (Amanita regalis), která má klobouk hnědý a upřednostňuje horské polohy a jehličnaté lesy. Je jedovatá.

Chuti výtečné, vhodná k jakékoliv kuchyňské úpravě. Velmi chutná je když se upraví jako slepice na paprice a malé plodnice jsou výtečné v octovém nálevu. Velmi též chutná jako přírodní řízek (musíme smažit v malém množství tuku, aby jej nenasála a nestal se z ní hadr) nebo ve smetanové omáčce, dále pak jako prejt nebo ve vlastní šťávě a obalená jako řízek. Po požití syrových, nebo nedovařených plodnic se můžou projevit gastrointestinální příznaky. Z minerálních látek krom ostatních obsahuje největší množství draslíku a to 60-65 g v sušině na 1 kg. V roce 1970 byla houbaři zvolena houbou roku. A ještě jeden zajímavý recept. Růžovky po římsku (nebo: à la Apicius).
Pokrájené muchomůrky růžovky Amanita rubescens se vaří v přírodním víně, do něhož se přidá trochu pepře a hřebíčku. Nakonec se připravovaný pokrm zahustí lžící medu, přidá se trochu masového vývaru a podlijeme olejem. Podobně jsou i růžovky na víně s vajíčky. Vše se dělá stejně, až na konec se dosmaží s vajíčky.
V některé literatuře najdeme odkazy na nepravou růžovku Amanita pseudorubescens, která má být údajně jedovatá. Osobně neznám a ani jsem ji neviděl. Na rašeliništích a podmáčených smrčinách roste se sírožlutým prstenem Amanita rubescens var. annulosulphurea.