Jezevci rodu Melogale patří do samostatné podčeledi Helictidinae. Společným znakem všech čtyř druhů je nápadná tmavá kresba na hlavě a světlý hřbetní pruh. Jednotlivé druhy lze rozlišovat kromě geografického rozšíření na základě intenzity a rozsahu této kresby. Dodnes však nebyla provedena žádná důkladná taxonomická studie rodu, přičemž všechny druhy jsou výrazně morfologicky podobné. V některých oblastech se překrývají, a může být značným problémem je přesně rozeznat. I proto platnost poddruhů (nejen v rámci M.moschata) bývá často zpochybňována.

Délka těla: 30-40 cm
Délka ocasu: 10-15 cm
Hmotnost: 0,8-1,6 kg

Výhradně noční druh, aktivuje za soumraku. Přes den se ukrývá v noře nebo v skalních puklinách (používá i úkryty jiných živočichů). Žije samotářsky a pohybuje se především po zemi, přestože dokáže výborně šplhat po stromech. Živí se hlavně bezobratlými (žížaly, hlemýždi, hmyz), někdy drobnými obratlovci (ptáci, savci, žáby, ještěrky), požírá i různé plody. Velikost teritoria jednoho jezevce může mít 1-25 ha (v průměru 10 ha). V případě napadení větším predátorem se brání vylučováním silného pachového sekretu z anální žlázy. Podle záznamů z jižní Číny k páření dochází nejčastěji v březnu. Březost trvá 60-80 dnů, počet mláďat 1-3, s matkou zůstávají 2-3 měsíce. V přírodních podmínkách se dožívá kolem 7 let, v zajetí běžně přes 10 let.

Vyskytuje se zejména v tropických a subtropických lesích do nadmořské výšky 2000 m, na okrajích otevřených travnatých ploch a v blízkosti lidských obydlí v jihovýchodní Asii (Čína, Indie, Laos, Myanmar, Taiwan a Vietnam).

Rozšíření jednotlivých poddruhů:
M. m. ferreogrisea – centrální Čína
M. m. hainanensis – ostrov Hainan
M. m. millsi – jižní Čína (severozápadní Yunnan), severní Myanmar až po severovýchodní Indii
M. m. moschata – jihovýchodní Čína (Guangdong, Guangxi, Guizhou, Yunnan) a severní Laos
M. m. sorella – východní Čína (Fujian)
M. m. subaurantiaca – Taiwan
M. m. taxilla – Vietnam

Dosud velmi početně rozšířený, zejména v Číně. Vyskytuje se v mnoha chráněných oblastech, ale mnohem časteji i v urbanizovaných oblastech. V severovýchodní Indii jsou jezevci loveni pro maso, v Laosu se používají v tradiční medicíně. Jsou však loveni spíše zřídka, protože v okolí lidských sídel neškodí lovem drůbeže ani na zemědělských plodinách. Všichni jezevci rodu Melogale bývají jen velmi zřídka chováni v zoologických zahradách, většinou jen v jihovýchodní Asii. V současnosti (r. 2011) jediným chovatelem mimo Asii je pražská zoo, která získala pár zvířat importem v roce 2005. V nedávné minulosti byl podobný druh - jezevec hnědý (Melogale orientalis) chován v Zoo Budapešť.