Na základě morfologických odlišností, zahrnující druhotné pohlavní znaky a rozdílné vzory zbarvení, bylo původně popsáno z Iberského poloostrova několik poddruhů. Lissotriton helveticus alonsoi (López-Seoane, 1885) ze severozápadního Španělska, L. h. sequeirai (Wolterstorff, 1905) ze severního Portugalska (je v současnosti považován za synonymum poddruhu L. h. alonsoi) a L. h. punctillatus (Schmidtler, 1970), s velmi omezeným výskytem v ledovcovém jezírku 'Pozo Negro' v pohoří Sierra de la Demanda. Severně od Pyrenejí se pak má vyskytovat nominotypický poddruh.
Nicméně nejnovější morfologické výzkumy populací tohoto druhu na severu Pyrenejského poloostrova právoplatnost těchto taxonů zpochybňují (Recuero and García-París, 2011). Byly zjištěny čtyři hlavní skupiny s jen velmi malou genetickou odlišností, tyto pak vznikly během pleistocénu v průběhu posledního jednoho milionu roků.

Podobný čolku obecnému (Lissotriton vulgaris) a karpatskému (Lissotriton montandoni). Tělo čolka hranatého na průřezu hranaté, ocas zakončen vlákenkem. Samci mají ve vodní fázi zřetelné tmavé lemy na prstech zadní nohy a na chodidlech světlé hrbolky.
Celková délka do 10 cm, samice bývají menší.

Stanoviště: menší lesní nádrže ve středních a vyšších polohách.

Potrava: drobní bezobratlí.

Aktivita: celodenní, v suchozemské fázi převážně noční.

Rozmnožování: na jaře ve vodě, svatební tance. Vajíčka samice lepí jednotlivě na vodní rostliny.

Od severního Španělska přes západní Evropu po ČR. V ČR pouze na několika lokalitách na Kraslicku v Krušných horách.

Na Biolibu probíhá mapování výskytu tohoto druhu v České republice a pokud jste se s ním v přírodě setkali, rádi zaznamenáme Vaše hlášení do faunistické databáze obojživelníků a plazů ČR.