CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

druh

bambus obrovský
Dendrocalamus giganteus Munro

říše Plantae - rostliny »  oddělení Magnoliophyta - rostliny krytosemenné »  třída Liliopsida - rostliny jednoděložné »  řád Poales - lipnicotvaré »  čeleď Poaceae - lipnicovité »  rod Dendrocalamus - dendrokalamus

Vědecká synonyma

Dendrocalamus gigantea Munro

Obrázky

Popis

Vytrvalá dřevnatějící tráva, v dospělosti vysoká 25-35 m, uváděná jako nejmohutnější druh bambusu. Silnostěnná (1,5-3 cm) stébla mají průměr 20-30 cm, jeden dominantní výhon, v horní části s mnoha, často převisajícími větvičkami po stranách. Oddenky jsou krátké a tlusté, mladé výhonky kuželovité a červenavé, s tmavými okraji. Stébla přímá, v mládí modrozelená a pokrytá slabým bělavým voskovitým povlakem, dospělá holá a matně zelená, rostoucí v hustých trsech; články jsou duté, 30-60 cm dlouhé, kratší ve spodní části stébla, kde jsou na kolíncích často vyvořené vzdušné kořínky. Po vyrašení z půdy je růst "pomalý", výšky 4 m dosáhne stéblo ve stáří 4-6 týdnů, později se růst výrazně zrychlí a konečné výšky dosáhne rostlina ve stáří asi 3,5 měsíce. Silné nahuštění stébel na malém prostoru způsobuje, že asi polovina výhonků - především těch, které vyrůstají poblíž dospělých stébel - zakrní ve výšce 10-15 cm a později odumře. Listové pochvy jsou opadavé, kožovité, červenavé a ochmýřené. Listy jsou jednoduché a střídavé, řapíkaté, stálezelené, různé velikosti - dlouhé 15-60 cm a široké 3-10 cm, s rovnoběžnými nervy a téměř souběžnými okraji. Květenstvím je složitá lata se skupinami 12 -20 mm dlouhých klasů se žlutými prašníky nebo fialovými bliznami. Plody jsou podobné obilným zrnům a kolem 8 mm dlouhé. Dedrokalamus dosahuje věku 40-45 let a po odkvětu většinou rostliny odumírají.

Ekologie

Roste ve vlhkých oblastech v nížinách a zvlášť vysočinách do nadmořské výšky 1200 m, na lesních i jiných stanovištích, často na bohatších nebo naplavených půdách.

Rozšíření

Barma (Myanmar) a přilehlé oblasti - východní Bangladéš, Ásám, Bhútán, jihozápadní Čína, západní Thajsko, pevninská část Malajsie. Druhotně introdukován do mnoha tropických oblastí.

Význam

Podobné jako u řady dalších druhů podčeledi - především ve stavebnictví (lešení, domy, mosty...), nádoby, hudební nástroje apod. Stébla jsou tvrdá, pevná a těžká (stěny stébel mají hustotu kolem 900 kg/m3), odolná proti hnití; často jsou ale napadána dřevokaznými brouky, proto bývají před použitím máčena v tekoucí vodě nebo uložena v bahně. Štípaná stébla se používají k pletení, listové pochvy na výrobu kloubouků, mladé výhonky (zvlášť vhodné jsou ty zakrnělé) se jedí, ale nepatří mezi oblíbené a často používané druhy. Pro stébla i okrasu se nezřídka pěstuje, lehce se množí oddělky, oddenky nebo plody, obtížněji i částmi stébel nebo větviček; rostlina snese údajně i slabý mráz. Je to i perspektivní energetická plodina, roční výnos biomasy se pohybuje od 20 do 30 t/ha. Listy mohou být využity i jako krmivo, avšak až po převaření - zelená hmota obsahuje kolem 8 promile kyseliny kyanovodíkové.

Odkazy a literatura


Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat název či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu názvu chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Komentáře