Je známo okolo 2000 druhů, v Česku žije asi 600 druhů.

Většina vířníků je menší než 0.5 mm, největší jsou velcí asi 2 mm.

Vířníci jsou kmen převážně sladkovodních, mikroskopických živočichů. Při zběžném pohledu se vířníci podobají velkým nálevníkům. Nejvýznačnějším znakem vířníků je zatažitelný vířivý aparát na přední části těla. Dva věnce brv neustále kmitají a přihánějí potravu k ústnímu otvoru. Slouží také jako hnací orgán při plavání. Dalším charakteristickým znakem je žvýkací hltan (mastax). Tělní dutina je pseudocoel, vylučovací soustava je tvořena protonefridiemi. Vířníci mají stálý a neměnný počet buněk (eutelie), podobně jako hlísti.
Povrch těla kryje intracelulární kutikula (syncytiální epidermis). Některé druhy vytvářejí na povrchu svého těla pevné krunýře z desek a ostnů. V nepříznivých podmínkách vytvářejí na povrchu těla pevnou schránku, ve které přežívají (anabióza).
Většina vířníků má na zadním konci těla nohu ukončenou vidličkou. Pomocí ní lezou píďalkovitě po dně nebo se odrážejí a skáčí. Do vidličky ústí lepkavé žlázy, jimiž se dočasně přilepují na předměty ve vodě.

Žijí převážně ve sladkých vodách, některé druhy žijí i v půdě nebo v moři. Jsou to gonochoristé. Samci jsou menší než samice a někdy zcela chybějí. Populace se pak rozmnožuje partenogeneticky. Při páření samec vychlípitelným penisem vstříkne sperma přímo do tělní dutiny samice. U některých vířníků se setkáváme s heterogonií, střídání generací s haploidními vajíčky a partenogenetických generací s diploidními vajíčky.

Důležitá součást planktonu.