Velikost
Autor: Milan Kořínek
Text ID: 44513
Text Type: 2
Page: 0
Založeno: 17.04.2008 12:58:24 - Uživatel Milan Kořínek
Poslední změna: 07.07.2011 15:24:25 - Uživatel Milan Kořínek
Language: CZ
Délka těla
Samci: 5-8 cm
Samice: 7-10 cm
V rozpětí nohou mohou mít 20 cm, výjimečně až 25 cm
Hmotnost: 40-60 g, velké samice až 100 g
Ekologie
Autor: Milan Kořínek
Text ID: 44514
Text Type: 4
Page: 0
Založeno: 17.04.2008 12:59:51 - Uživatel Milan Kořínek
Poslední změna: 17.04.2008 14:59:27 - Uživatel Milan Kořínek
Language: CZ
Po dvou až třech měsích od páření snáší samice několik set až tisíc vajec do velkého kokonu, který pečlivě hlídá. Vylíhlé nymfy zůstávají ještě asi dva měsíce v kokonu, teprve pak se poprvé svlékají a opuští kokon. Samice dospívají do sedmi let, samci po 5 až 6 letech. Obývá spíše sušší lesní, lesostepní a křovinaté lokality, kde si vyhrábává až 25 cm hluboké nory. Tito sklípkani jsou schopni ulovit i hlodavce, malého ptáčka nebo ještěrku. Dorůstá velké velikosti i s nohama může měřit až 20 cm, není útočný ani kousavý, ale při úleku je trochu zbrklý. Brání se vyčesáváním žahavých chloupků.
Autor: Stanislav Macik
Text ID: 58560
Text Type: 7
Page: 0
Založeno: 11.04.2010 19:03:55 - Uživatel Milan Kořínek
Language: CZ
Mapování výskytu je začleněno do několika oblastí severovýchodního tropického atlantického regionu států Maranhao, Ceará a Bahia. Všechny lokality se vyznačují teplým a relt.suchým klimatem s roční periodou charakteristickým biotopem pro atlantický listnatý opadavý les. Tento ekoregion sahá od severního cípu klimaticky členité oblasti Paraiba státu Santo a krátký pruh ve východním regionu státu Bahia, a to přibližně 9.000 km ² jižnější výskyt nebyl prokázán. Samci dosahují pohlavní dospělosti ve 4-5. roce. Dosažení pohlavní zralosti u samic nebylo v přirozených podmínkách přesněji zdokumentováno. Domníváme se však, že tyto formy díky suššímu klimatu a tedy delších exuvialních fází mohou dospívat až v 10. roce života.
K páření dochází po období dešťů. Po krátké letní estivaci samice vytváří kokon.
Většina druhů rodu Lasiodora mají oproti rodům Pamphobeteus nebo Acanthoscurria řídký populační rozptyl a značnou migrační schopnost.
Tento druh nevyváří kolonie a ani vlastní stálé úkryty, mladší jedince můžeme nalézt např. v nízkých patrech křovinného systému, nebo pod kmeny stromů, často však kolonizují kořenové struktury trouchnivějících dřevin. Samice přečkává po odchování mláďat v původním příbytku, který po ekdyze opouští.