Infekce touto kosmopolitní kokcidií je v lidské populaci poměrně běžná. Jejím definitivním hostitelem jsou sice jen kočkovité šelmy, ale mezihostiteli se může stát velký počet teplokrevných živočichů včetně člověka. V životě parazita existují tři vývojová stadia. Zde zachycený tachyzoit se rychle množí v akutní fázi infekce (ve většině případů bez klinických projevů). Tyto nepohlavně se množící formy po určité době vytvoří tkáňovou cystu (pseudocystu, zoitocystu). Vývojová stadia se zpomaleným metabolizmem uvnitř pak nazýváme bradyzoity. Třetí forma, zralá oocysta vzniká pouze pohlavním vývojem ve střevě definitivního hostitele, kočky.
První cestou přenosu infekce je pozření tepelně nedostatečně upravené tkáně mezihostitele s tkáňovou cystou (nemusí jít vždy přímo o maso, stačí kontaminovaný nůž nebo jiné předměty). Druhý způsob nákazy je pozření oocysty obsahující sporozoity, tedy vývojová stadia vzniklá pohlavním vývojem po splynutí makrogametocytu s mikrogametocytem. Zdrojem je tedy trus definitivního hostitele, potažmo kontaminované prostředí.
Třetí způsob získání infekce je prostup tachyzoitů přes placentu v akutním stadiu toxoplasmózy v graviditě! Při infekci plodu může dojít k jeho úmrtí nebo vzniku vážných vrozených vývojových vad! Vedle infekce těhotných dále představuje reaktivovaná toxoplazmóza život ohrožující riziko pro imunosuprimované pacienty.
Diagnostika toxoplasmózy je buď přímá (biologický pokus na vnímavém laboratorním zvířeti, bílé myši, na tkáňové kultuře nebo průkaz DNA pomocí PCR), nebo nepřímá (sérologie – KFR, ELISA ke stanovení protilátek tříd IgM, IgA, IgE, IgG, avidita IgG nebo western blott). Terapeutická kombinace pyrimethaminu se sulfadiazinem, popř. doplněná kyselinou listovou a spiramycinem patří jen do rukou odborníků.

Byla poprvé popsána u gundi saharského (Ctenodactylus gundi).