Infekční pro člověka je Trypanosoma brucei gambiense (trypanosoma spavičná – západní a střední Afrika, rezervoárem nemocný člověk) a Trypanosoma brucei rhodesiense (trypanosoma rhodézská – východní Afrika, rezervoárem nejčastěji antilopy a skot), přenašeči jsou bodavé mouchy rodu Glossina (tse-tse). Na americkém kontinentu je původcem Americké trypanosomózy, tzv. Chagasovy nemoci, Trypanosoma cruzi (trypanosoma americká – rezervoárem jsou vedle nemocného člověka domácí i volně žijící zvířata) a přenašeči ploštice rodu Reduviidae.
Zatímco inkubační doba onemocnění vyvolané Trypanosoma brucei gambiense může trvat až několik let, u Trypanosoma brucei rhodesiense je to jen 8–21 dní. Pestrý klinický obraz se obvykle vyvíjí od stadia kožní léze spojené s lymfadenopatií přes nepravidelné horečky s bolestivostí hlavy a kloubů k hepatosplenomegálii, anémii. Postupně se objeví příznaky z vyčerpání imunitního systému a konečně terminální symptomatologie z průniku parazitů do nervové soustavy – letargie, marazmus a smrt. Při diagnostice hledáme trypanosomy v krevních roztěrech nebo v aspirátu z lymfatických uzlin po obarvení Giemsou. Pokud zde jsou trypanosomy nalezeny, provádíme (vzhledem k terapii) ještě vyšetření mozkomíšního moku pro rozlišení stadia onemocnění.
Počet parazitů v krvi i ostatních materiálech může být velmi nízký, proto je důležité opakované vyšetření většího počtu vzorků odebíraných více dnů za sebou. Dalšího zvýšení citlivosti lze dosáhnout koncentrací materiálu, např. šetrným odstředěním a vyšetřením sedimentu. V diagnostice lze ještě využít izolaci na zvířeti či umělé půdě, k dispozici jsou sérologické metody. V terapii Africké spavé nemoci se užívají značně toxické preparáty suramin nebo melarsoprol (popř. i další preparáty, z nichž nejvýznamnější je difluormetylornitin), k léčbě Chagasovy nemoci pak nifurtimox nebo benznidazol.