Giardia intestinalis je kosmopolitně rozšířený střevní bičíkovec, který vedle člověka infikuje i řadu živočišných druhů. Volné vegetativní stadium má symetrický kapkovitý tvar zaoblený na přední straně. Tělo je dorzálně konvexní a na konkávní břišní straně nese pružný přísavný disk vyztužený fibrilami. Má dvě jádra a 4 páry bičíků (4 laterální, 2 ventrální a 2 kaudální). Giardie žijí v duodenu a jejunu, dráždí střevní sliznici a snižují resorpční plochu tenkého střeva. Natrávenou potravu přijímají pinocytózou i celým povrchem těla, množí se binárním dělením, do tkání nepronikají.

Cysta je oválného, někdy kulatého tvaru, obsahuje 4 jádra, částečně lze pozorovat přísavný disk, bičíky a mediální tělísko. Po pozření infekční cysty trvá inkubační doba přibližně 12–20 dní. Akutní fáze je obvykle krátká a může být zaměněna s průjmem jiného původu. Dále lze pozorovat nauzeu, anorexii, pocity mrazení, mírně zvýšenou teplotu. Při vodnatém i prudkém průjmu není ve stolici krev, ale zvyšuje se obsah tuku a hlenu. Při protrahovaném průběhu akutního stadia se můžeme setkat s malabsorpcí a úbytkem hmotnosti. Část pacientů akutní stadium neudává a přichází s dyspeptickými potížemi různého charakteru, vzácněji s alergickými projevy na kůži a sliznicích.
Diagnóza giardiózy se stanoví buď na základě nálezu trofozoitů v obsahu duodena (odebraného sondou např. po stimulaci MgSO4, popř. endoskopicky), nebo nálezem cyst ve stolici, jejichž vylučování není vždy pravidelné a je nutné opakované vyšetřování (negativní fáze může trvat až 7 dní). Také pro léčbu giardiózy je doporučen metronidazol.