Monotypický druh, v některých systémech je spojován do jednoho druhu s p. karibským (Phoenicopterus ruber)a p. chilským (Phoenicopterus chilensis).

Délka: 120-145 cm.
Rozpětí: 140-170 cm.
Hmotnost: 2100-4100 g.

Opeření dospělých je bílé, na křídlech růžové až červené, černé letky. Nohy červené, zobák růžový s černým koncem.
Mladí ptáci jsou špinavě bílí s hnědými křídly, zobák mají šedavý, nohy šedé.

Hnízdí ve velkých koloniích na slaných přímořských i vnitrozemských jezerech, bažinách i na mělčinách u mořského pobřeží. Hnízdo je kuželovitá stavba z bahna vysoká až 60 cm. Většinou v květnu snáší 1, vzácněji 2-3 vejce, sedí oba rodiče 28-31 dní. Mláďata jsou 4-10 dní na hnízdě, později se pohybují v okolí. Ve věku 2 týdnů se jim začíná zakřivovat zobák a začínají sama sbírat potravu. Všechna mláďata v kolonii se drží pohromadě. Letuschopná jsou po 62-77 dnech, pohlavně dospívají ve 2-3 letech. U volně žijícího ptáka byl zjištěn věk 12 let, v zajetí až 44 let. Potravu tvoří drobní korýši (zvláště Artemia salina), dále měkkýši, červi a larvy hmyzu. Požírá i drobné vodní rostliny a jejich semena. Potravu sbírá na mělčinách, kde přes lamely v zobáku procezuje bahno a vodu.

V našich podmínkách je možná záměna s jedinci zbývajících druhů rodu uniklými ze zajetí.
P.karibský (Phoenicopterus ruber) je stejně velký, má ale intenzivní červené zbarvení.
P.chilský(Phoenicopterus chilensis)je menší, zbarvení je světlejší, základní barva zobáku je bělavá a nohy jsou zelenošedé s nápadně červeným patním kloubem a prsty.

Areál druhu je velice roztříštěný, hnízdí na vhodných lokalitách v Africe, jižní Evropě a jihozápadní Asii. V Evropě je největším pravidelným hnízdištěm Camargue v deltě Rhony v jižní Francii. Jednotliví ptáci i menší hejnka se občas zatoulávají severněji, ne vždy se podaří určit zda se jedná o divoké ptáky nebo jedince uniklé z chovů. Totéž platí pro pozorování z ČR.
Ptáci z jižní Evropy a Kazachstánu jsou většinou tažní, zimují ve Středomoří a v západní Africe, jižnější populace jsou stálé nebo přelétavé.

Plameňáci byli dříve vzácní chovanci, kteří se rozmnožovali jen velmi zřídka. Nutný je chov velkého množství ptáků pohromadě. Při chovu několika jedinců se nerozmnožují. Větší výběh musí být opatřen mělkým bazénkem a ubikací, kam se umisťují v zimním období. Přes zimu jim postačuje teplota okolo 10-12 °C. Za slunečného počasí se mohou i v zimě na kratší dobu pouštět ven. Na hnízdění se jim musí připravit mělké bahniště, do kterého se naveze jíl. Ten se udržuje neustále mokrý. Někdy si postaví hnízda sami, jindy jim musíme základny hnízd postavit nebo jim umístíme betonové válce, na kterých pak pokračují se stavbou sami. Krmí se směsí z vařené rýže, ovesných vloček, tvarohu a syrových vajec. Tato směs se zalije vodou, aby vznikla řídká kaše. Do ní se přidává špenát, vojtěšková moučka, sušené mléko, strouhaná mrkev a drobní sušení korýši dovážení pod názvem gamarus. V potravě musí být dostatek barviva karotenu, jinak jejich krásné zbarvení vybledne. V současné době se používají i kompletní průmyslově vyráběné krmné směsi. Při vhodně sestavené krmné dávce a dodržení zásadních podmínek pro jejich chov se rozmnožují.