Změna je život. Ale aby se měnila zažitá a někdy i pracně naučená vědecká jména zvířat, to věru potěšitelné není. A že za poslední dobu se událo změn víc než dost. Proč tomu tak je? S rozvojem molekulárně biologických metod a jejich aplikací v zoologii dochází ve větší míře ke snahám ozřejmit fylogenetické (evoluční, příbuzenské) vztahy mezi jednotlivými taxony (druhy, rody atd.). Někteří autoři se snaží tyto vztahy vyjádřit i nomenklatoricky. S využitím mezinárodních pravidel zoologické nomenklatury se často „oprašují“ stará rodová jména, případně stanovují nová tak, aby vyjadřovala zmiňovanou příbuznost či „nepříbuznost“. Avšak všechny systémy jsou pouhým vyjádřením hypotéz. Nelze hovořit o neměnné stoprocentní pravdě.

Pro vědecké názvosloví obojživelníků byl důležitý rok 2006, kdy vyšlo souhrnné dílo „The Amphibian Tree of Life“. Všechny změny uvedené v tomto spise reflektují stránky „Amphibian Species of the World“ (http://research.amnh.org/herpetology/amp...).

A co víc, lišit se může i české zoologické jméno od jména úředního (uvedeného v prováděcí vyhlášce zákona o ochraně přírody a krajiny). Je to případ kuňky obecné, u které úředníci musí používat zastaralé jméno kuňka ohnivá) a skokana krátkonohého, pro úředníky skokan menší. I přesto, že se vyhláška nedávno novelizovala a schválený seznam obsahoval oficiální zoologické české názvy, přetrvávají nadále tyto „archaismy“. Chtít aktualizovat vědecká (latinská) jména ve vyhlášce by byl asi nehorázný požadavek.

To, že někdo uvede ještěrku živorodou jako Lacerta vivipara a někdo jako Zootoca vivipara není nelegitimní. Zařazování jedinců do jednotlivých systematických kategorií (druhů, rodů atd.) je vlastně hypotetické. Záleží i zda budeme rod Zootoca chápat jako („skutečný samostatný“) rod nebo pouze podrod.

Živočichům (a samozřejmě i dalším organismům) je jedno, jak je nazýváme a do jaké systematické kategorie je řadíme. Názvy živočichů slouží pro nás, abychom věděli o jakém druhu (atd.) se zrovna bavíme. Pravda je, že čas od času se i vědci dopustí chybného určení (chybně určené muzejní sběry) nebo si „dovolí“ popsat nový druh (rod atd.). Proto je důležité uvádět i co nejpřesnější místo nálezu (lokalitu). A že je to příliš zbytečných názvů a informací, které se musíme učit? Konec konců člověk se musí učit celý život a mnohdy je zahlcen zbytečnými názvy a informacemi např. z novin, z televize, z internetu, z politiky ... Nezbývá než se naučit synonyma jmen živočichů, se kterými se můžeme potkávat, např. že čolek obecný je Triturus vulgaris i Lissotriton vulgaris.