Odpověď je poměrně jednoduchá: Do mapování se mohou zapojit kromě entomologů především botanici, ale také řada laiků, protože obaly vajíček vydrží na hořcích až do podzimu, lze tedy modráska mapovat i mimo dobu letu imág.

Postačí zjištění přítomnosti nakladených vajíček na živných rostlinách – jde o jeden z nejlepších determinační znaků druhu. Vajíčka jsou nápadná, bílá, zploštěle kulatá, relativně velká, přilepená zpravidla na poupatech a květech živné rostliny.
Pro zmapování postačí uvést druh hořce (důležité!), název nejbližší obce s upřesněním lokality, datem nálezu a uvedením přibližného počtu pokladených rostlin. Jakékoliv podrobnější údaje uvítáme (množství vajíček, poměr pokladených a nepokladených rostlin ad.).

Mapování lze podpořit i o historické údaje, např. ze soukromých herbářových sbírek, vajíčka jsou totiž nápadná i na herbářových položkách až 120 let starých.

Nevyhýbáme se ani opakovaným pozorováním a uvítáme i pozorování typu: „Viděl jsem ten hořec a kolem něj lítal motýl podobný tomu vašemu“.

Jako výchozí poslouží mapy z knihy knih: Beneš a kol. 2002. Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana. Ty budou postupně doplněny o historické údaje z herbářových položek a recetní údaje z terénu.

Ač jde již o poněkud „zprofanovaný“ druh motýla (u kterého jsou známy často i nejpodrobnější ekologické, etologické a další údaje) odkaz na článek na mapování denních motýlů http://www.lepidoptera.cz/index.php?id=5, přesto je jeho historické, ale i současné rozšíření poměrně nedokonale zmapované.

Mapování slouží jako interaktivní možnost sledování rozšíření druhu, a hlavně jako zřejmě ojedinělý alternativní způsob mapování živočicha pomocí rostliny. O něco podobného se pokusila Z. Křenová a kol., kdy v jihozápadních Čechách objevili během pěti let na 15 nových lokalit s výskytem motýla.

Mapování bude sloužit i jako důležitý podklad pro ochranu přírody.