Škeble asijská (Sinanodonta woodiana) je jedním z několika u nás dosud vzácných novodobých bezobratlých přistěhovalců. Poprvé je její nález na území České republiky popisován Beranem již v roce 1996 z jižní Moravy, konkrétně z ramene Dyje pod Břeclaví. Druhý nález popisuje tentýž autor v Čechách, z Žehuňského rybníka u Chlumce nad Cidlinou. (Zmínka též Živa 4/2003). Nejnovější, třetí doložený nález pochází ze střední Moravy, konkrétně z NPP Chropyňský rybník.

Národní přírodní památka Chropyňský rybník leží na jihozápadním okraji města Chropyně,
(souřadnice lokality N:49°21´11,74“ E:17°22´07,58“, čtverec 6670a) na katastrálním území obce Chropyně v nadmořské výšce 191 m . Jeho výměra je 24,36 ha. Jižně pod tímto rybníkem oddělen pouze hrází a cestou se nachází druhý, malý rybník – sádka. Tento rybník však již není součástí chráněného území NPP Chropyňský rybník (souřadnice lokality malého rybníka jsou N:49°21´01,22“ E:17°22´19,04“), hloubka obou rybníků kolísá přibližně od 0,5 do maximálně 0,8 metru. Oba rybníky jsou součástí Středomoravské nivy řek Moravy a Bečvy. Geologicky jsou utvářeny nadložím štěrkopísků, které tvoří jejích dno a vrstvou povodňové hlíny, jejíž profil dosahuje místy až jednoho metru. Velký tzv.Zámecký - Chropyňský rybník je stále průtočný, napájený stružkou z mlýnského náhonu Malé Bečvy. Bezprostřední blízkost města Chropyně a intenzivní chov ryb se však nepříznivě projevuje na kvalitě vody. V letních měsících roku 2003 muselo být zvláště v malém rybníku instalováno provzdušňovací zařízeni, protože vznikal kyslíkový deficit vody. Malý rybník je přímo napájen z velkého rybníka, avšak není permanentně průtočný. Z hlediska botanického je Chropyňský rybník nejbohatším výskytištěm kotvice plovoucí (Trapa natans) na Moravě. Ještě v první polovině 20 století býval i velmi významnou ornitologickou lokalitu. Avšak vybudováním rozsáhlých vodních ploch na několika kilometrů vzdálené lokalitě Záhlinické rybníky se jeho ornitologický význam snížil. Dodnes však zde přetrvává rozsáhlá kolonie racka chechtavého (Larus ridibundus). V několika posledních letech byly rybníky pronajaty soukromé osobě a jsou hospodářsky využívány pro chov tržních ryb. V malém- sádkovém rybníčku pak byl v posledních pěti letech chován potěr amura bílého (Ctenopharyngodon idella) tolstolobika bílého (Hypophthalmichthys molitrix) a kapra obecného (Cyprinus carpio). Do obou rybníků byly vypouštěny ryby pocházející výhradně z tuzemských zdrojů a to z Rybářství Pohořelice a Ivanovic na Hané. Podle informací současného majitele rybníků zde nebyly vysazovány ryby z přímého importu z Asie.

První sběr prázdných lastur Sinanodonta woodiana jsem provedl při průzkumu prováděném v rámci malakologického sledování Kroměřížského regionu 22.06.2003. Jednalo se o tři volně roztroušené lastury na břehu odtokového kanálu z malého rybníka. Jedna z nich byla natolik poškozena, že se ani nepodařilo získat její rozměry. Při průzkumu celého odtokového kanálu i obou rybníků však nebyly nalezeni další živí jedinci, ani jejich schránky. Proto jsem se rozhodl v dalším průzkumu pokračovat až v podzimních měsících, po výlovu obou zmíněných rybníků. Ve dnech 6.12 a 7.12. 2003 jsem opět navštívil lokalitu NPP Chropyňský rybník. Velký – Zámecký Chropyňský rybník byl po výlovu ryb právě napouštěn vodou. Malý rybník byl vypuštěný, připraven na zimování. Prohlídka dna malého rybníka ani odtokového kanálu nepřinesl žádný nový nález. Proto jsem další průzkum zaměřil na koryto říčky Malá Bečva, kam směřují odtokové kanály z obou rybníků.(souřadnice lokality N:49°20´56,23“ E:17°22´21,97“ ). Říční dno je zde tvořeno štěrkopískovým podkladem s někde až metrovými nánosy hlíny, organických zbytků a větví stromů spadlých z místy až tři metry vysokých břehů. Během dvou dnů jsem prohledal úsek dlouhý asi sto padesát metrů po toku říčky. Asi dvacet metrů od soutoku Malé Bečvy s odvodňovacím kanálem z malého rybníka bylo dno říčky pokryto vrstvou prázdných, naplavených lastur mlžů Unio pictorum, Unio tumidus, Anodonta cygnea, Anodonta anatina a Sphaerium rivicola, sporadicky i lasturami Sinanodonta woodiana různého stáří a velikosti. Na celém zkoumaném úseku se mi podařilo zajistit tři živé jedince škeble asijské, a několik čerstvě rozdrcených lastur Sinanodonty které padly za oběť volavce šedé (Ardea cinerea). Je tedy patrné, že i v náročném prostředí mírně proudící říčky Sinanodonta woodiana přežívá. Celkem bylo při všech návštěvách nasbíráno devatenáct lastur. Rozměry největší a nejmenší z nich uvádím v milimetrech a pořadí : délka x výška x šířka (186 x 111 x 82 a 60 x 45 x 20 ). Průzkum lokality NPP Chropyňský rybník a koryta říčky Malá Bečva v bezprostřední blízkosti této lokality bude pokračovat na podzim roku 2004 až po výlovu ryb.

Za pomoc při determinaci sebraného materiálu a cenné rady bych rád poděkoval RNDr. Michalovi Horsákovi.