CZ EN
HLEDAT  

Článek

24.01.2010

Mapování výskytu vybraných pavoukovců

Milan Řezáč, Výzkumný ústav rostlinné výroby, oddělení entomologie
V rámci mapování výskytu bezobratlých v České republice se za spolupráce s Českou arachnologickou společností mapují vybrané druhy pavoukovců. Článek popisuje mapované druhy a důvody jejich mapování.

Pavoukovci

Pavoukovci jsou v České republice zastoupení šesti řády. Štíry (řád Scorpiones) reprezentoval dnes u nás nezvěstný štír kýlnatý (Euscorpius tergestinus). Přestože tento druh patří mezi nejmenší štíry, byl jedním z našich největších pavoukovců. Nedávno nám naopak přibyli takzvaní krátkochvosti (řád Schizomida): ve skleníku v Brně byl nalezen drobounký bělavý druh Stenochrus portoricensis z čeledi Hubbardiidae. Štírci (řád Pseudoscorpionida) jsou drobní živočichové žijící především v lesní hrabance, některé druhy se ale vyskytují i v domácnostech. Dosud u nás evidujeme 38 morfologicky poměrně uniformních druhů. V počtu druhů u nás se štírky soupeří sekáči (řád Opiliones). Momentálně je stav nerozhodný – sekáčů i štírků u nás dnes evidujeme 34 druhů. Druhově daleko bohatší jsou pavouci (řád Araneae), ale ani ti v počtu u nás zastoupených druhů nekonkurují morfologicky a ekologicky nejdiverzifikovanějšímu a druhově nejbohatšímu řádu pavoukovců – roztočům (řád Acari). Kvůli drobným rozměrům těla však přes morfologickou variabilitu patří mezi determinačně obtížné skupiny.

Štíři

Donedávna se u nás vyskytoval štír kýlnatý (Euscorpius tergestinus). Na jeho jediné známé lokalitě na břehu Slapské přehrady u obce Nebřich však nebyl přes usilovné pátrání již více než deset let nalezen. Poslední pozorování pochází z roku 1998, kdy zde štíra fotografoval Jan Rys. Naše lokalita je značně vzdálená od souvislého rozšíření tohoto druhu (nejblíže údolí Dunaje u města Krems v Rakousku). Navíc zdejší biotop, kamenitá stráň porostlá zakrslou doubravou v podrostu s vřesem, je ve středním Povltaví velice hojný, tato lokalita tedy není ničím výjimečná. Je proto pravděpodobné, že k nám byl štír relativně nedávno zavlečen. Vzhledem k jeho velikosti přichází v úvahu spíše zavlečení člověkem než přirozený přenos nějakým živočichem. Nalezení nových lokalit ve vltavském údolí by bylo argumentem pro přirozený výskyt.

Sekáči

Ischyropsalis hellwigi - klepítník členěný
Autor: Martin Pavela
Sekáči sice v České republice nejsou druhově početnou skupinou, ale velká část druhů je díky obecně špatné migrační schopnosti těchto živočichů pozoruhodná ze zoogeografického hlediska. Druh Nelima gothica je znám pouze z Krušných hor, druhy Ischyropsalis hellwigi, Gyas titanus, Trogulus nepaeformis, Nemastoma triste a Platybunus bucephalus se vyskytují téměř výlučně v horských oblastech, druhy Egaenus convexus, Zachaeus crista a Dicranolasma scabrum se u nás vyskytují pouze na jižní Moravě, druhy Ischyropsalis manicata, Paranemastoma kochi a Platybunus pallidus jsou karpatskými endemity. Přestože je řada druhů snadno rozeznatelných, nebývají nearachnologicky zaměřenými přírodovědci rozeznáváni.

Výjimkou jsou klepítníci (Ischyropsalis spp.), které jsme proto vybrali pro mapování na BioLibu.

Pavouci

Eresus moravicus - stepník moravský
Autor: Alexandr Pospěch
Pavouci jsou jednou z nejdiverzifikovanějších skupin živočichů u nás. Dosud u nás bylo zjištěno téměř 900 druhů, skoro každý rok jsou nalézány druhy další. Většina druhů je relativně obtížně rozeznatelná, pro jejich identifikaci je potřeba porovnání tvaru kopulačních orgánů. Na poznání rozšíření jednotlivých druhů u nás se podílejí především členové České arachnologické společnosti.

Řada druhů pavouků je významných z hlediska ochrany přírody, neboť spolehlivě indikují hodnotné přírodní biotopy. Z takových druhů bylo 28 nejnápadnějších navrženo pro druhovou ochranu. Konkrétně byli navrženi sklípkánci rodu Atypus (sklípkánek hnědý (Atypus affinis), sklípkánek černý (Atypus piceus) a sklípkánek pontický (Atypus muralis)), šestiočka karpatská (Dasumia carpatica) a šestiočka stepní (Dysdera ninnii), stepníci rodu Eresus (stepník rudý (Eresus kollari), stepník černonohý (Eresus sandaliatus) a stepník moravský (Eresus moravicus)), čelistnatka šošonská (Tetragnatha shoshone), křižák Herův (Hypsosinga heri) a křižák rašelinný (Nuctenea silvicultrix), vybraní slíďáci rodu Arctosa (konkrétně slíďák břehový (Arctosa cinerea), slíďák suchomilný (Arctosa figurata), slíďák vrchovištní (Arctosa alpigena lamperti), slíďák lesostepní (Arctosa lutetiana), slíďák skvrnitý (Arctosa maculata) a slíďák písečný (Arctosa perita)), slíďák Sulzerův (Alopecosa sulzeri), slíďák ostnonohý (Acantholycosa norvegica) a slíďák tečkovaný (Hygrolycosa rubrofasciata), lovčíci rodu Dolomedes (lovčík vodní (Dolomedes fimbriatus) a lovčík mokřadní (Dolomedes plantarius)), vodouch stříbřitý (Argyroneta aquatica), skálovka Schuszterova (Callilepis schuszteri), běžníci rodu Heriaeus (běžník trávový (Heriaeus graminicola) a běžník Melloteeův (Heriaeus mellotteei)) a skákavka dvoubarevná (Carrhotus xanthogramma) a skákavka rudopásá (Philaeus chrysops).

Vzhledem k tomu, že některé z nich jsou díky charakteristickému tvaru těla a zbarvení bezpečně rozeznatelné, s jejich mapováním mohou pomoci i nearachnologicky zaměření přírodovědci. Proto jsme se rozhodli vyhlásit jejich mapování na BioLibu.

Slíďák břehový (Arctosa cinerea) je druhý největší slíďák žijící na našem území. Obývá pouze dnes již extrémně vzácné štěrkopískové břehy řek nezanesené bahnem. Charakteristicky zbarvený slíďák tečkovaný (Hygrolycosa rubrofasciata) se vyskytuje pouze v živinami chudých často zrašelinělých mokřadních lesích, především olšinách.

Vodouch stříbřitý (Argyroneta aquatica) je náš i celosvětově jediný vodní pavouk vázaný na mizející čisté stojaté vody bohatě zarostlé vodní vegetací.

Skákavka dvoubarevná (Carrhotus xanthogramma) je velký druh s nápadně zbarvenými samci. Je představitelem mizející fauny prosvětlených teplomilných doubrav. Tato fauna mizí kvůli současnému hospodaření v lesích vedoucímu k zahušťování a vyššímu vzrůstu porostů. Skákavka rudopásá (Philaeus chrysops) je naší největší skákavkou s nápadně červenočerně zbarvenými samci. Je typickým zjevem kamenitých skalních stepí, které jsou ohrožovány zarůstáním dřevinami.

Kromě bezpečně rozeznatelných druhů jsme vybrali snadno rozlišitelné rody, u kterých je hodnotný údaj o jakémkoli zástupci a z naší strany existuje motivace si druhovou identitu ověřit (Atypus spp. , Dysdera spp. , Eresus spp. , Dolomedes spp. , Heriaeus spp. a Titanoeca spp. ).

Sklípkánci rodu Atypus jsou našimi jedinými zástupci primitivního řádu sklípkani. Všechny tři naše druhy jsou vázané na ochranářsky hodnotné xerotermní biotopy. Sklípkánek hnědý (Atypus affinis) je charakteristický pro řídké teplomilné doubravy na jižních svazích, sklípkánek černý (Atypus piceus) pro suché travnaté okraje teplomilných doubrav na vápnitých horninách a sklípkánek pontický (Atypus muralis) pro kostřavové stepi na vápnitých půdách obohacených spraší.

Šestiočky rodu Dysdera jsou mezi našimi bezobratlými živočichy unikátní svou potravní specializací na stínky a svinky. Díky své špatné migrační schopnosti jsou navíc velice pozoruhodné ze zoogeografického hlediska. Šestiočka stepní (Dysdera ninnii) je endemitem panonské oblasti a nejbližšího okolí. Jen málo tuto oblast přesahuje areál šestiočky uherské (Dysdera hungarica). Tento druh je navíc jedním z mála partenogeneticky se rozmnožujících pavouků, na evropském kontinentě se pak jedná o případ zcela ojedinělý. Šestiočka rudá (Dysdera erythrina) a šestiočka kaštanová (Dysdera lantosquensis) jsou pozoruhodné tím, že ačkoli obě mají původ v jižní Francii, naše území po poslední době ledové kolonizovaly z opačných směrů: šestiočka rudá kolonizovala naše území ze západu a došla pouze k Vltavě, šestiočka kaštanová vstoupila na naše území přes jižní Moravu, ze severu obešla chladnou Českomoravskou vrchovinu, Poorličím a východním Polabím vstoupila do Čech, ale došla pouze do Českého ráje a k Poděbradům. Šestiočka velká (Dysdera crocata) je jihomediteránní druh, který je na naše území vzácně zavlékán na synantropní biotopy. Pro mapování byl vybrán i náš jediný zástupce rodu Dasumia, šestiočka karpatská (Dasumia carpatica). Tento druh je paleoendemitem Beskyd na pomezí Moravy, Polska a Slovenska. Je tedy z ochranářského hlediska jedním z našich nejhodnotnějších pavouků. Je zaměnitelný s našimi zástupci šestioček rodu Harpactea, ale kvůli památnosti tohoto druhu existuje z naší strany motivace si jeho determinaci ověřovat.

Stepníci rodu Eresus patří díky výstražnému černočervenému zbarvení samců mezi naše nejkrásnější pavouky. Nedávná taxonomická studie ukázala, že se u nás vyskytují tři druhy tohoto rodu. Všechny jsou striktně vázané na úzkolisté trávníky na skalních stepích. Stepník rudý (Eresus kollari) svým rozšířením kopíruje hranice českého a moravského termofytika. Západoevropský stepník černonohý (Eresus sandaliatus) se vyskytuje pouze západně od Vltavy. Stepník moravský (Eresus moravicus) byl nedávno popsán jako nový druh z jižní Moravy.

Lovčíci rodu Dolomedes jsou hned po slíďákovi tatarském našimi největšími pavouky. Jsou významnými představiteli mizející fauny oligotrofních mokřadů. Lovčík vodní (Dolomedes fimbriatus) se vyskytuje po celém území Čech, ve středních Čechách ale již takřka vyhynul. Na Moravě je velice vzácný. Lovčík mokřadní (Dolomedes plantarius) byl zaznamenán pouze v litorálech čistých rybníků na Třeboňsku a Českolipsku.

Druhy rodu Heriaeus patří díky pestrému zbarvení a především tělu porostlému dlouhými chlupy k našim nejnápadnějším běžníkům. Oba druhy se vzácně vyskytují v nejteplejších oblastech naší republiky. Běžník trávový (Heriaeus graminicola) je vázán na skalní stepi, běžník Melloteův (Heriaeus mellotteei) na osluněné lesní okraje.

Teplomilové (Titanoeca) jsou tmavě zbarvení pavouci střední velikosti. Samci dvou nejhojnějších druhů mají na zadečku páry bílých teček. Zhotovují si drobné síťky s lepivým kribelovým vlášením pod kameny nebo ve spárách skal či půdy na stepních stanovištích. Naším nejhojnějším druhem je teplomil čtyřskvrnný (Titanoeca quadriguttata), jehož samci se vyznačují dvěma páry bílých skvrn na zadečku. Teplomil Schinerův (Titanoeca schineri) se vyskytuje pouze na jižní Moravě. Ve srovnání s předešlým druhem je větší a jeho samci mají na zadečku jen jeden pár bílých teček. Teplomil písečný (Titanoeca psammophila) je extrémně vzácný druh vyskytující se u nás pouze na panonských písčinách u Bzence. Teplomil skalní (Titanoeca tristis) byl v roce 1932 nalezen na Svatém kopečku u Mikulova, dnes je na našem území nezvěstný.

Segestra bavorská (Segestria bavarica) je významným představitelem fauny osluněných skal nejteplejších částí naší republiky. Je velice podobná mnohem hojnější segestře podkorní (Segestria senoculata), která však žije především pod kůrou stromů.

Kromě ochranářsky významných druhů je mapován také slíďák tatarský (Lycosa singoriensis), největší pavouk kontinentální Evropy, který u nás v polovině 20. století vyhynul, ale v posledních letech se k nám opět šíří. Kromě slíďáka tatarského, většiny druhů rodu Dysdera, zástupců rodu Titanoeca a druhu Segestria bavarica jsou všechny ostatní navržené k druhové ochraně. Mapování na BioLibu by mělo přispět k poznání rozšíření, případně jeho dynamiky (přibývání/ubývání), a stanovištních nároků těchto druhů. Jeho výsledky budou po shromáždění většího množství dat publikovány.
Pokud chcete mapování výskytu vybraných druhů bezobratlých podpořit, můžete na svůj web umístit jednu z ikonek s odkazem na mapování:


Možnosti podílení se na BioLibu

Komentáře


Články