CZ EN
HLEDAT  

Článek

01.10.2005

Mapování výskytu savců v ČR

Miloš Anděra
Ve spolupráci s RNDr. Milošem Anděrou, CSc. z Národního muzea probíhá na BioLibu mapování výskytu savců v České republice. Co nás na mapování zajímá a jak se správně mapuje se dozvíte v tomto článku.

Proč mapovat?

Podrobné mapování výskytu živých organismů (zejména živočichů a rostlin) a jeho změn v krátkodobých i dlouhodobých horizontech představuje jeden z nejdůležitějších úkolů současné ochrany přírody. Změny oblasti (areálu) rozšíření jsou jedním z ukazatelů populačních trendů (pozitivních či negativních) jednotlivých druhů či taxonomických skupin a zároveň mohou indikovat změny v přírodním (životním) prostředí.

Jak mapovat?

Pro účely sledování změn výskytu rostlin či živočichů se jeví jako vhodná metoda síťového (kvadrátového) mapování, a to zejména proto, že do jisté míry umožňuje kvantifikaci zjištěných poznatků (např. o kolik % se oblast výskytu určitého druhu za dané časové období změnila), což klasické mapy „bodového“ typu (vyznačení výskytu přímo do podkladové mapy) tak jednoduše neumožňují. Konkrétní údaje o změnách výskytu živočišných a rostlinných druhů, doplněné odpovídajícími čísly a hodnotami, jsou nezbytné při diskusích a sporech týkajících se technokratických přístupů při využívání přírodních zdrojů.
Princip síťové metody spočívá v tom, že naše území (potažmo celé Evropy) je rozděleno na síť čtverců (kvadrátů) o rozměrech zhruba 11x12 km, které jsou odvozeny od zeměpisných souřadnic, a při jediném nálezu sledovaného druhu v určitém čtverci je tento již považovaný za „osídlený“. Území České republiky pokrývá celkem 628 čtverců celoplošných nebo hraničních s větší částí našeho území, pokud započítáme všechny hraniční mapovací čtverce, které se našeho území dotýkají třeba jen velice okrajově, dostaneme se k celkovému počtu 678 mapovacích čtverců.



Metodika síťového mapování má u nás už poměrně dlouhou tradici. Jejími „průkopníky“ byli ornitologové, kteří už od počátků 70. let 20. století stihli vydat několik atlasů hnízdního či zimního rozšíření ptáků v ČR i na různých regionálních úrovních (např. Prahy). Umožňuje jim to bohatá základna několika set amatérských spolupracovníků, zejména z České společnosti ornitologické. Naproti tomu u dalších skupin živočichů jsou naopak odborníci více či méně (snad ještě s výjimkou některých skupin hmyzu) odkázáni na vlastní síly, neboť nemají takové početné zázemí – ať již z důvodů malé atraktivnosti různých skupin živočichů, jejich obtížného sledování v přírodě a zejména pro problémy s přesným určováním jednotlivých druhů.

Mapování našich savců

Nyctalus noctula - netopýr rezavý
Autor: Miloš Anděra
Nejinak je tomu i s našimi savci. Z asi 90 našich druhů připadají téměř dvě třetiny na tzv. drobné savce – hraboše, myšice, myši, rejsky a netopýry (u nás jich bylo dosud zastiženo 24 druhů), kterým se většina lidí spíše asi vyhne. Nicméně moderní technika přichází na pomoc i v tomto směru a zejména s pomocí detailních digitálních fotografií lze tyto živočichy často určit i na „dálku“.
V intenzivnější míře probíhá síťové mapování našich savců zhruba od počátku 90. let 20. století a dostupné údaje – nejrůznější hlášení od pozorovatelů, náhodné nálezy, literární údaje i výsledky výzkumných projektů – se soustřeďují do faunistické databáze, kterou spravuje RNDr. Miloš Anděra, CSc. Ze zoologického oddělení PM Národního muzea v Praze. Ke konci roku 2005 zahrnovala databáze přes 85 000 položek a na jejím základě jsou postupně připravovány jednotlivé díly Atlasu rozšíření savců v České republice, které s určitými časovými odstupy shrnují dosavadní výsledky mapování savců u nás. Z nich mimo jiné vyplývá, že v pokrytí našeho území údaji o výskytu savců ještě zůstávají jisté mezery a proto jsme se rozhodli vyzvat prostřednictvím BioLibu ke spolupráci co nejširší veřejnost. V následujícím se pokusíme vysvětlit, jak můžete při tomto mapování mohli pomoci i vy.

Pro přechod na formuláře mapování pokračujte zde: Mapování savců v České republice

Které savce a kde sledovat?

Eliomys quercinus - plch zahradní
Autor: Miloš Anděra
Spermophilus citellus - sysel obecný
Autor: Miloš Anděra
Obecně lze říci, že význam mají údaje o pozorování kteréhokoliv druhu savce kdekoli na území České republiky. I když se třeba zdá, že zaznamenávání výskytu zajíce polního či srnce obecného je zbytečné, protože žijí (skoro) všude, přivítáme informace o všech savcích – pomáhá nám to udržovat mapy rozšíření v aktuálním stavu a navíc se vytváří cenná databanka jako zdroj informací pro budoucí generace. Jako příklad si vezměme králíka divokého – zatímco před 40-50 let se skutečně vyskytoval téměř všude, dnes abychom ho skoro hledali lupou.
Na druhé straně jsou druhy, či skupiny druhů, o jejichž výskytu máme dosud velmi málo údajů, a proto jim přikládáme větší váhu. Jedná se zejména o znovu se objevujícího bobra evropského, naopak mizejícího sysla obecného, dále o křečka polního, myšku drobnou, všechny čtyři druhy našich plchů, myšici temnopásou a myšivku horskou (podobně zbarvení drobní hlodavci), dále se neztratí údaje o kterémkoli druhu šelmy, již zmíněném králíkovi divokém a z kopytníků nás zajímá zejména los a nepůvodní druhy jelenů (daněk, sika, jelenec běloocasý). Význam však např. má i zaznamenávání kadáverů ježků usmrcených na silnicích (např. fotografií), neboť u nás žijí dva druhy a jejich oblasti výskytu se částečně překrývají (podle fotografie bodlin lze oba druhy vcelku snadno rozlišit). Obdobně je tomu s veverkou obecnou, která se u nás vyskytuje v několika barevných varietách od černé a tmavě hnědé až po rezavou a jejich zastoupení rovněž vykazuje jisté geografické souvislosti.
Zvláštní pozornost si zaslouží netopýři. Díky zvláštnímu způsobu života se střídáním období letní aktivity a zimního klidu patří jejich sledování (a současně také druhové určení) k nejobtížnějším aktivitám v rámci mapování. V jejich případě uvítáme zejména údaje o místech jejich trvalejšího výskytu (na půdách kostelů, škol apod., v chatách, za okenicemi či na jiných podobných místech) a pokud se tento výskyt nepodaří dostatečně zdokumentovat, předáme údaje k dalšímu sledování příslušným regionálním odborníkům.
Kromě konkrétních druhů je naše pozornost zaměřena i na určité regiony ČR, ze kterých v databázi nejsou téměř žádné údaje oni o těch nejběžnějších druzích. Jde zejména o nížinaté oblasti středních a východních Čech a střední i jižní Moravy („nehostinné“ prostředí zemědělsky obhospodařovaných nížin nepřitahuje dosud pozornost přírodovědců), názorně tuto situaci ukazují např. aktuální mapy výskytu rejska obecného či rejska malého na BioLibu; z těchto regionů uvítáme jakékoliv zprávy i o těch nejběžnějších druzích.
Vedle druhové a geografického hlediska se současně sledují i jiné okolnosti výskytu savců u nás, např. jak vysoko do hor jednotlivé druhy vystupují (proto mají svou cenu i záznamy o zdánlivě banálních pozorováních běžných druhů v horách) či na netypických stanovištích (zejména např. v městském prostředí).

Jak správně mapovat?

Canis lupus - vlk obecný
Autor: Ivan Mikšík
Pro účely mapování je samozřejmě nejdůležitější mít jistotu o jaký druh se jedná. Řadu našich drobnějších savců dokážou spolehlivě určit pouze odborníci. Měli byste se proto pokusit o detailní fotodokumentaci a při ní se zaměřit na určité speciální oblasti, zejména hlavu, uši a ocas (to platí zejména pro netopýry a hlodavce), kde lze většinou vidět rozlišovací znaky jednotlivých druhů. To se samozřejmě týká hlavně uhynulých (či raněných) exemplářů, zdravý jedinec by se asi takto pozorovat dobrovolně nenechal. Naši odborníci se pokusí druh determinovat a pokud na sebe uvedete kontakt (což byste měli kvůli případným doplňujícím otázkám), budou vás po určité době informovat o jaký druh se jedná, popř. tuto informaci doplní rovnou k záznamu pozorování.
Pokud jste si sami jistí determinací, nemusíte připojovat fotodokumentaci, napište ale v takovém případě prosím, jaké máte s určováním savců zkušenosti, aby bylo možné posoudit, do jaké míry je informace spolehlivá.
Kromě druhu (či údajů, které by odborníkům umožnily jeho určení), je nezbytné ke každému hlášení připojit i další údaje, bez nichž by záznam ve faunistické databázi nebyl plnohodnotný. Jde především o místo nálezu či pozorování – místní název (např. Kraví hora, Stříbrný rybník apod.) a katastrální území, na kterém lokalita leží, uvítáme i okres (neboť názvy řady obcí se u nás opakuji, a nemusí to být jen Lhota), dále datum pozorování a jméno (či případně kontakt) pozorovatele. Chcete-li přidat „nepovinně“ něco navíc, určitě uvítáme údaj o stanovišti (biotopu), nadmořské výšce či případně, zda a kde je doklad (např. lovecká trofej) uložen. Příslušné číslo mapovacího čtverce určíme dodatečně podle údajů o lokalitě.

Jaký bude osud nahlášených údajů?

Údaje nahlášené prostřednictvím BioLibu budou u určitých časových intervalech (cca 1 měsíc) vyhodnoceny a pokud bude jejich věrohodnost nezpochybnitelná, budou se jménem autora nálezu zapsány do faunistické kartotéky; nové údaje pro mapovací čtverce budou zároveň vyznačeny v mapách BioLibu. Případné publikační zpracování a využití nálezů v budoucnu bude vždy respektovat autorství nálezů, tak jak je to ve studiích obdobného typu běžné.

Údaje získané v rámci Mapování savců ČR na BioLibu budou využity při řešení programového projektu Ministerstva kultury ČR „Biodiverzita velkých savců České republiky: historie a současnost“ (č. DE06P04OMG005; 2006-2009, zoologické oddělení PM NM, Praha, M. Anděra).

V roce 2009 vydalo NM dvě publikace, které využívají i data získaná přes BioLib - Anděra M., Červený J. (2009): Velcí savci v České republice. Rozšíření, historie a ochrana. 1. Sudokopytníci (Artiodactyla), Národní muzeum, Praha, 87 str. a Anděra M., Červený J. (2009): Velcí savci v České republice. Rozšíření, historie a ochrana. 2. Šelmy (Carnivora), Národní muzeum, Praha, 216 str..

V roce 2010 vyšel ve sborníku Lynx článek Anděra M. (2010): Aktuální stav poznání výskytu hmyzožravců v České republice (Eulipotyphla) [http://www.biolib.cz/DOC/andera-hmyzozra...], Lynx, n. s., Praha následovaný o rok později článkem Anděra M. (2011): Aktuální stav poznání výskytu hlodavců v České republice (Rodentia) [http://www.biolib.cz/DOC/andera-hlodavci...], Lynx, n. s., Praha.

BioLib i pomůže...

Mapovací akci BioLibu můžete využít i v případě, že se setkáte s nějakým neznámým druhem savce a máte zájem o jeho určení. Když pošlete fotografii (-e) či podrobný popis, odborníci se pokusí Vám pomoci.

POZOR!

A nakonec jedno důležité upozornění. Aktivity spojené s mapováním savců by v žádném případě neměly vést k jejich zbytečnému a bezúčelnému zabíjení, jde nám hlavně o podchycení náhodných nálezů uhynulých jedinců či zajímavá pozorování, která při pobytu v přírodě učiníte.
Pokud chcete mapování výskytu savců podpořit, můžete na svůj web umístit jednu z ikonek s odkazem na mapování:


Možnosti podílení se na BioLibu

Komentáře - 1


Články